Okres: Beroun
První kostel ve Svatém Janu byl postaven na místě jeskyně legendárního poustevníka svatého Ivana. Podle legendy stávala na místě dnešního kláštera původně kaplička, kterou nechal vystavět kníže Bořivoj poté, co mu to jako úkol vyplývající z poselství sv. Jana Křtitele sdělil před svou smrtí poustevník Ivan. V roce 1030 daroval kníže Břetislav I. kapli sv. Jana benediktinskému klášteru Ostrov u Davle, který zde v polovině 11. století založil dceřiný klášter. V roce 1310 zde vzniklo proboštství. Roku 1420 byl mateřský klášter dobyt husitskými vojsky a zničen. Přeživší mniši se přesunuli do Sv. Jana, tehdy nazývaného „Svatý Ivan ve skalách“. Od roku 1517 se datuje definitivní přesídlení mnichů z Ostrova do Svatojanského kláštera.
Roku 1584 zde byly znovu nalezeny a vyzvednuty po staletí pečlivě ukrývané ostatky sv. Ivana. Od této chvíle se začala úcta k Ivanovi šířit do dalekého okolí a započala tradice slavných svatojanských poutí (poslední neděle v červnu). Velkolepá procesí byla zprvu iniciována hlavně jezuity. V době jejich největšího rozkvětu se jich zúčastnili i císařové Matyáš, Ferdinand II., Ferdinand III. a Leopold I. Je doloženo až 6000 poutníků. Poutě přetrvaly až do poloviny 20. století, kdy byly s nástupem komunismu potlačeny.
S rozmachem poutí starý kostel svou kapacitou nestačil, a proto byl postaven nový, raně barokní kostel sv. Jana Křtitele. Základní kámen stavby osobně položil v roce 1657 císař Leopold I. Projekt kostela vypracoval Carlo Lurago. Dlouhodobým problémem kostela byly poruchy, už brzy po dostavbě se proto zjistilo, že zdivo i klenba praskají. Několik set let trvala mylná představa, že poruchy jsou způsobeny špatným založením kostela. V roce 1711 tak byl k přestavbě kostela povolán Kryštof Dientzenhofer. Tehdy byla sňata původní cihlová a bohatě štukově zdobená klenba a nahrazena odlehčenou dřevěnou klenbou. Ovšem poruchy pokračovaly dál. Roku 1859 byly k vnější straně kostela přistavěny mohutné opěrné pilíře, poruchy dále pokračovaly. Po roce 1974 byly základy kostela zpevněny betonovými injektážemi, což stav kostela ještě shoršilo, protože se v kostele zvýšila vlkost. Roku 1992 byla opravena fasáda a zdi, ve kterých už se objevily i praskliny širší než 10 cm, byly staženy ocelovými táhly. Teprve na přelomu 20. a 21. století ing. Rineš zjistil skutečnou přičinu poruch: skála, k níž je kostel přistavěn se pohybovala, tím vznikaly trhliny. Skála byla podle projektu ing.Rineše sepnuta a do podlahy kůru byl vložena železobetonová výztuha. Tím byly poruchy kostela vyřešeny.
Budovy kláštera přibývaly postupně a do dnešní podoby byly dokončeny v roce 1731. Již za 54 let, roku 1785, však klášter zrušil císař Josef II. Majetek kláštera byl rozprodán v dražbě. Prvním majitelem se stal hrabě Sweerts-Spork, později např. šlechtická rodina Bergerů. Zadní část kláštera byla využívána k průmyslové výrobě (koželužna, přádelna, papírna), vždy bez valného ekonomického úspěchu. V roce 1949 se objektu zmocnila nastupující komunistická vláda, která jej začala využívat k nápravě politicky nežádoucích osob. Komunisté zde nejprve zřídili tábor nucených prací. Po zrušení tábora nucených prací byl objekt v letech 1951–53 přestavěn na věznici. Podle svědectví bývalých vězňů byla tato věznice nejkrutějším zařízením svého druhu. Vězňové zde často dostávali k jídlu doslova jen „chléb a vodu“. Nesnesitelné vlhko a chlad v nevytopených celách, lhostejnost k nemocným, nevybíravé zacházení dozorců a týrání patřilo ke každodenním životu. Po nátlaku Mezinárodního červeného kříže byla věznice v květnu 1955 zrušena. Poté zde téměř 30 let fungovala policejní škola ministerstva vnitra pro výchovu nových příslušníků komunistické Státní bezpečnosti. Název Svatý Jan pod Skalou tak byl kvůli utajení úmyslně mazán z map. Oběma přestavbami (věznice a škola) areál kláštera a kostel značně utrpěly po technické i kulturněhistorické stránce. Došlo k zásadní změně klimatických podmínek interiérů, ke zvýšení jejich vlhkosti a k narušení statiky nosných konstrukcí budov. Po roce 1985 byl klášter využíván jako archiv ministerstva vnitra. Po listopadu 1989 zde byly ve velkém likvidovány inkriminující dokumenty bývalých politických činitelů a institucí. Vrácen církvi byl v roce 1994, poté zde byla zřízena Vyšší odborná pedagogická škola.
| Mimopražské kostely | Carlo Lurago |