Praha - Zbraslavský klášter

Dnešní budovy Zbraslavského zámku stojí v místě, kde král Přemysl Otakar II. dal vystavět lovecký dvůr. V roce1268 se stala Zbraslav majetkem Přemysla Otakara II., který vládl v letech 1253-1278. Král Přemysl Otakar II. věnoval pozornost a přízeň nepatrné rybářské vesničce Zbraslavi. Poloha místa na soutoku Berounky a Vltavy a okolní rozsáhlé hluboké lesy plné zvěře, se Otakaru II. zalíbili natolik, že zde založil lovecký dvorec. Přilehlé stráně dal osázet vinicemi, kde byla pěstována réva přivezená z Rakouska. V roce 1292 Václav II., syn Otakara II., učinil slib, že vystaví klášter a chrám, který měl být pohřebištěm českých králů a jejich rodin. Za nejvýhodnější místo ke stavbě vybral Přemyslův lovecký dvorec ve Zbraslavi. Klášter byl určen mnichům řádu cisterciáků, kteří v roce 1292 byli povoláni ze Sedlce u Kutné Hory. Václav II. nové panství nazval Aula regia. Příchozí mniši se prozatímně usadili v loveckém dvorci, který dostali darem od krále. První stavbou byl budován opatský dům, jehož stavba byla ukončena v roce 1296. Korunovace Václava v roce 1297 byla úzce spjata se Zbraslaví. Druhý den byla ve Zbraslavi slavnost a při té příležitosti byl položen základní kámen ke stavbě gotického mariánského chrámu. Chrám patřil k nejvýznamnějším středověkým stavbám. Po smrti Václava II. výstavba chrámu ustala. Ve výstavbě bylo pokračováno až zásluhou Elišky Přemyslovny v roce 1329. Výstavba dalších klášterních budov probíhala až do roku 1333. Dalším zlatým obdobím Zbraslavského kláštera bylo období panování krále Karla IV. Roku 1350 potvrdil výsady kláštera a přivtělil k němu Zvoli a mnoho přilehlých vesnic osvobodil klášter od daní. Tou dobou měl klášter kolem 300 mnichů, kteří plnili poslání svého řádu, což přineslo rozkvět i pro Zbraslav. Smrtí krále Karla IV. v roce1378 pohasíná i sláva Zbraslavského kláštera. Roku 1420 se stal klášter i chrám obětí husitských válek. Při drancování kláštera byly zneuctěny ostatky českých králů, klášter i chrám byl zapálen a rozbité obrazy a sochy byly odneseny do Prahy. V troskách budov živořilo jen pár mnichů. Některé statky, které byly klášteru odcizeny neprávem, byly vráceny v roce 1454. Přesto ale se klášter v žalostném stavu nemohl probudit do dřívějšího života. Tento neutěšující stav trval až do konce 16. století. Třicetiletá válka plenila dosud stojící trosky. V roce 1611 se na tomto stavu podepsalo Pasovské vojsko, v roce 1612 vojsko Uherské.V roce 1618 české stavy zabraly statky a v roce 1634 zde plenilo císařské vojsko, které bylo vysláno proti švédskému generálovi Bannerovi. Ten se svými vojsky sídlil ve Zbraslavi. Tu poté nechal zapálit. Lepším obdobím pro klášter byla léta 1650-1654 za opata Jakuba III.. Ten dal opravit a rozšířit kapli patřící k loveckému dvorci. V pozdější době, za opata Wolfganga Lochnera (žil v letech 1684-1716), byla započata stavba nynějšího konventu, a to podle projektu G. Santiniho. Po Santiniho smrti v roce 1723 výstavbu kláštera provádí F. M. Kaňka. Celková výstavba konventu probíhala od roku 1716 až do roku 1732. V první polovině 18. stol. klášter opět získává svojí významnost a slávu. V roce 1759 uzavřel opat Desiderius Duchoslav Andres a konvent smlouvu s Francouzem J. B. Savanim o pronájmu budovy, ve které Savani umístnil továrnu na klobouky. V roce 1764 nechal opat Desiderius Andres postavit nové budovy a také budovu pivovaru. Tento stav trvá až do roku 1785, kdy císař Josef II. zrušil klášter a celé nemovité jmění přešlo do majetku náboženského fondu.