Dnes padesátitisícový Dubrovník je jedním z nejnavštěvovanějších turistických míst na chorvatském Jadranu. Patří mezi nejcennější památkové komplexy v jihovýchodní Evropě, již roku 1979 byl zařazen na seznam památek UNESCO.
Podle dosavadních historických předpokladů založili Dubrovník začátkem 7. stol. uprchlíci z nedalekého Epidauru (dnešní Cavtat), a to na pustém skalnatém ostrůvku, odděleném od pevniny úzkým průlivem v místech dnešní hlavní dubrovnické třídy Stradun. Nová osada dostala název Ragusium, později upraveném na Ragusa. Podle výsledků archeologických průzkumů po zemětřesení v r. 1979 stála však již v době příchodu běženců na ostrůvku velká byzantská bazilika, a to na místě dnešní katedrály. Dá se tedy předpokládat, že kolem byla i nemalá osada.
Na pevninské straně průlivu vznikala v průběhu staletí slovanská osada Dubrava. Ve 12. stol. se obě osady spojily v jednu, průliv mezi nimi byl zasypán. Proces poslovanštění obyvatelstva byl pak v podstatě dokončen ve 14. století.
Hradby Dubrovníku, dlouhé 1940 metrů, mohutné a nepřerušené, obepínají celé staré město a představují jednu z nejpevnějších a nejpůsobivějších fortifikačních soustav ve Středomoří. Dosahují výšky až 22 metrů. Opevnění bylo postupně budováno a zdokonalováno už od 9. století, jeho součástí jsou také čtyři mohutné pevnosti. Hradby jsou veřejnosti přístupné, a procházka po nich nabízí nádherný pohled na město i okolí.
Pločská brána
Hlavní dubrovnické náměstí Luža, pohled na palác Sponza
Městská zvonice z 16. století, na níž dvě bronzové sochy zvané "zelenci" svými údery na zvony oznamují čas.
Knížecí palác po pravé straně ulice byl dlouhá staletí politickým a administrativním centrem republiky Ragusa.
Katedrála Panny Marie v pozadí byla postavena po velkém zemětřesení v roce 1667. Po pravé straně kostel svatého Blažeje.
Náměstí Luža s nenápadným leč velmi významným Rolandovým sloupem. K původu sloupu se váže několik legend, ale měl i důležitý praktický význam - délka pravého Rolandova předloktí představovala správnou hodnotu zdejší délkové míry, dubrovnického lokte, tj. 51,2 cm, což byla po staletí v Dubrovníku používaná délková míra. Kromě toho se u sloupu vyhlašovaly zákony, oznamovaly i vykonávaly tresty a sloužil také jako pranýř.
Hlavní dubrovnická ulica Placa neboli Stradun protíná město od východu k západu a vznikla ve 12. století zasypáním kanálu, který odděloval ostrůvek Ragusa od pevniny.
Velkou Onofriovu fontánu u pilské brány na vrhl a postavil v letech 1438 - 144 neapolský architekt Onoforio de la Cava, který stavěl i mnoho dalších dubrovnických staveb. Fontána měla původně dva stupně, horní z nich byl ale zničen při zemětřesení roku 1667. Na levé straně stojí františkánský klášter vybudovaný ve 14. století.
Dominikánský klášter, rovněž ze 14. století
Jezuitský kostel
Pevnost svatého Jana
Pilská brána
Velká Onofriova fontána
Františkánský klášter na třídě Stradun
Kostel svatého Spasitele
Pohled přes dominikánský klášter k pevnosti sv. Jana
Kromě hlavní třídy Stradun a jejího nejbližšího okolí leží celý Dubrovník v kopci. Řada uliček je proto spíše schodištěmi.
Do starého města nesmí jezdit auta, a tak je vše včetně sudů třeba nosit na zádech.
