Monacké knížectví má rozlohu 2,02 km2 a počet obyvatel 37 800. Je tak druhým nejmenším státem na světě a současně zemí s druhou největší hustotou osídlení. Jeho jediným sousedem je Francie.
Monako je poměrně starý stát - v 5. století př. n. l. byla na území dnešního Monaka založena fénická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Na konci 13. století padla monacká pevnost do rukou Françoise Grimaldieho, poté, co (podle legendy) využil lsti, žádaje o vstup do pevnosti v rouše františkánského mnicha. Grimaldiovci Monako definitivně ovládli v roce 1419, a s výjimkou několika kratších období, zde vládnou dodnes. V roce 1793 bylo Monako francouzskými revolučními vojsky dobyto a pod francouzskou správou zůstalo až do roku 1814. V roce 1815 bylo na Vídeňském kongresu dohodnuto, že nadále bude Monako pod protektorátem Sardinie. V revolučním roce 1848 přišlo Monako o 95 % svého území, když dvě monacká města Menton a Roquebrune vyhlásila samostatnost a oddělila se od něj. Zbývající část Monaka získala svrchovanost v roce 1861, kdy byla s Francií uzavřena francouzsko-monacká smlouva. Od roku 1850 se ale Monako potýkalo s těžkou hospodářskou situací, jelikož územní ztráta z roku 1848 znamenala i ztrátu ekonomickou, především omezením výnosů z prodeje citronů, pomerančů a oliv. Monacký kníže Karel III. Monacký se rozhodl ekonomickou situaci své malé země za každou cenu zlepšit a tak byly v roce 1856 na území Monaka vybudovány první přímořské lázně s kasinem. Skutečný rozkvět pak přišel se založením čtvrti Monte Carlo, kde bylo kasino otevřeno v roce 1866, a napojením Monte Carla na železnici z Francie. V roce 1993 se Monako stalo členem OSN.
Monako je městský stát se 4 obvody: Monaco-Ville, Monte Carlo, La Condamine, Fontvieille. Prakticky celé území státu je zastavěno, cena půdy je v Monaku velmi vysoká. Na zástavbu Monaka je přímo nalepená zástavba sousedních francouzských obcí. Na mnoha místech prochází státní hranice ulicemi, aniž by byla nějak viditelně vyznačena. Jen na několika místech lze vidět viditelně vyznačenou státní hranici mezi Monakem a Francií.
Podle ústavy z roku 1962 je Monako dědičnou konstituční monarchií. Oficiálními jazyky jsou francouzština a italština. Tradičním, národním jazykem je Monégasque, dialekt románského jazyka, kterým se také hovoří v italské oblasti Ligurie. V Monaku jím ale mluví velmi málo obyvatel. Monako nemá vlastní armádu, pouze policii a gardu – pomoc v případě napadení poskytne (podle dohody) Francie. V tamním kasinu mohou jako krupiéři pracovat pouze obyvatelé Monaka. Ti v něm naopak mají zakázáno hrát. Vzhledem k řadě daňových osvobození je považováno za daňový ráj, sídlí zde tisíce firem. Na francouzské občany a firmy se ale tato osvobození nevztahují.
