Mys Tainaro na nejjižnějším cípu Peloponésu je známý bouřlivým počasím a patřil proto i ve starověku k obávaným místům. Aby jej námořníci nemuseli obeplouvat, vlekli raději zboží přes 6 km dlouhou korintskou šíji po dlážděném vlečišti zvaném diolkos. Stavba půplavu vypadala velmi lákavě a s její realizací začal už cícař Nero. Ve skutečnosti byl projekt dokončen až v letech 1882 - 1893. Průplav je 23 metrů široký a 8 metrů hluboký, což je pro dnešní moderní lodě nedostačující, ale menší nákladní i rekreační lodě průplav dosud využívají.
Pro technicky založené turisty představuje průplav ohromné lákadlo, a to zejména proto, že je prakticky ze všech stran volně přístupný. Prohlédly jsme si ho důkladně od vlnolamů postavených u vjezdu do průplavu, přes všechny jeho mosty až k výjezdu z kanálu. Uprostřed šíje je výška prokopaných skalních stěn až 87 metrů - a právě v takových místech protíná kanál dálnice, takže při jízdě po dálnici člověk kanál v podstatě ani nepostřehne. Na obou koncích kanálu jsou ovšem břehy pouze pár metrů nad vodní hladinou a na obou koncích přes něj vedou mosty. Nejsou ovšem klasicky zvedací či otočné, ale jsou ponorné.
