Naším cílem byl výrazný mys v jihovýchodním cípu Peloponésu, kde jsme doufali, že bude krásný výhled, a kam navíc vedla podle mapy stezka ke kapli Agia Irini. Kousek před vesnicí Profitis Ilias odbočuje směrem na východ zpevněná cesta, po níž jsme se vydali ve snaze se k mysu pokud možno ještě trochu přiblížit autem. Asi po čtyřech kilometrech nás překvapil altánek pro turisty a informační cedule. Kousek pod námi nás navíc zlákala nádherná malá pláž, kterou nebylo možné vynechat. Když jsme se vraceli z pláže zpět k autu, překvapila nás dvojice místních slečen, které vypomáhaly přes léto jako průvodkyně po zdejší raritě - zkamenělém lese. Jedna z dívek se nám věnovala nejméně hodinu a kromě podrobné prohlídky zkamenělých stromů nám poskytla i mnoho dalších podrobných informací a poradila nám i s některými nástrahami řečtiny, s nimiž jsme si nevěděli rady.
Zdejší krajina byla v některém z dřívějších geologických období mnohem teplejší a rostly zde palmové háje. Při změně klimatu se nějakým způsobem stalo, že jak palmy, tak i vše ostatní bylo dokonale zakonzervováno vrstvami soli. Ta nyní eroduje a odhaluje zpět kmeny stromů, uvězněné škeble apod.
