Andalusie:

Cordoba

Córdobu založili v 2. století před Kristem Féničané. V roce 152 př. n. l. bylo město pod názvem Corduba připojeno k Římské říši. Během stěhování národů zde dočasně sídlili Vandalové, potom město dobyla Byzantská říše (544-571) a později Vizigóti (572). V té době město upadalo. Roku 711 ho dobyli Arabové a o pět let později se Córdoba stala hlavním městem islámského emirátu v Al-Andalus (od roku 756 Córdobského emirátu, od roku 929 Córdobského kalifátu). V období arabské nadvlády bylo město jedním z nejbohatších, bylo i duchovním a kulturním centrem islámu. Okolo roku 1000 byla Córdoba jedním z největších měst na světě; žilo tu asi 500 000 obyvatel. Žili zde vedle sebe křesťané, muslimové i Židé. V této době vznikla i známá Mezquita (dnes katedrála). Po zániku Córdobského kalifátu (1031) připadla Córdoba Džahvanidům, roku 1069 Abbadidům ze Sevilly, roku 1091 Almorávidům a od 12. století patřila Almohádům. V roce 1236 Córdobu v rámci reconquisty dobyla Kastilie.

Staré město v Cordobě tvoří výborně zachovaný středověký komplex s mešitou, hradem a židovskou čtvrtí se synagogou. Střed města byl roku 1984 zařazen do seznamu památek UNESCO.
Dnes má Cordoba i mnoho moderních čtvrtí, a žije zde více než 350 000 obyvatel. Na rozdíl od jiných španělských měst působí poměrně chudým dojmem. Byli jsme velmi překvapeni celkovým dojmem, který byl zcela jiný než u nepříliš vzdálené Granady. Nebyli zde téměř žádní turisté. Snadno jsme nalezli levné parkoviště hned za hradbami středověkého města - byl to vlastně jen malý plácek posypaný pískem, a u výběrčího si člověk nebyl jistý, zda je to hlídač či bezdomovec. A přestože bylo ten den rovných 40 stupňů, nebyl kupodivu problém absolvovat prohlídku města.

Hlavní a nejdůležitější památkou cordoby je Mezquita, či česky přeloženo mešita. Ovšem tato mešita je Mešitou s velkým "M". Stavba leží v centru starého města. Je zde velký dvůr obehnaný vysokými zdmi, uvnitř osázený palmami, a samotná budova mešity. Ta byla stavěna postupně, v několika fázích. Jde o velice rozlehlý, nepříliš vysoký prostor, tvořený jen jednotnými řadami sloupů. Sloupy táhnoucí se donekonečna - takovým dojmem stavba působí. Nebo alespoň musela působit, než byla po znovudobytí Španělska křesťany přeměněna na kostel, a její jednotný interiér narušen vestavbou klasického kostela. Muselo být krásné procházet se zde, setkávat s Bohem i lidmi v nekonečném prostoru.

Pohled na Mezquitu z paláce katolických králů

Vnější zeď Mezquity

Dvůr Mezquity

Věž Mezquity

Maghrib, modlitební výklenek, je nejcennější částí stavby.

Vestavba katolického kostela do vnitřku Mezquity.

Palác katolických králů (Alcazar) a jeho zahrady.

Uličky starého města. Nenajdeme zde žádnou vnější nádheru. Domy jsou vesměs bílé, směrem do ulice velice střídmé. Je to dáno arabským typem architektury, kdy dům je orientován dovnitř, a soukromí obyvatel chráněno před vnějším světem. Domy mají uvnitř krásné dvory, a část rodinného života se odehrává právě zde.

Cordoba leží na řece Guadalquivir, přes niž vede starý římský most. V době naší návštěvy byl ovšem uzavřen kvůli rekonstrukci.

Pokračování