Římsko-katolický kostel sv. Leopolda stojící v bývalém ústavu pro choromyslné ve vídeňském okrsku Penzing byl postaven v letech 1904-07 a je jednou z nejvýznamnějších staveb geometrizující secese.
Stavba z bílého mramoru s velkými okny je zbavena dekoru jak to v tehdejší době bylo možné. Čisté bílé linie tak zdobí jen pozlacené kovové elementy s kříži a vavřínovými věnci. Kromě vlastní stavby navrhl
Wagner také vnitřní vybavení (oltář, lavice, osvětlení) a k realizaci dalších částí kostela si přizval významné umělce tehdejší doby.
Pro Wagnera byla důležitá praktičnost objektu, dostatek světla a čerstvého vzduchu v interiéru. Racionální přístup k sakrální stavbě korunuje nádoba se svěcenou vodou, která není v mísce, kde by si mohli věřící smočit prsty, ale svěcená voda odkapávala po zmáčknutí knoflíku z nádoby, aby se zabránilo případnému šíření infekce. Nacházíme se přece jen v nemocničním areálu, čemuž byl uzpůsoben nejen nábytek bez ostrých rohů, aby se zamezilo zranění, ale v kostele se nachází také lékařská místnost, toalety a nouzové východy pro rychlou evakuaci. Podlaha čtvercové lodi se mírně svažuje, aby měly i zadní řady dobrý výhled k hlavnímu oltáři. Kromě samostatného vchodu pro ošetřující personál byly také odděleny vstupy pro mužské a ženské pacienty. Z důvodu nedostatku financí se nakonec nepodařilo realizovat křížovou cestu, instalovat topení ani vybudovat v podzemí protestantskou modlitebnu a židovskou synagogu.
| Kostely | Otto Wagner |