Říčany jsou sice starobylá obec, ale po většinu své existence nebyly sídlem nijak zvlášť významným. Po třicetileté válce dokonce málem zanikly. Až v 19. století objevila pražská smetánka kouzlo zdejší krajiny a Říčany se staly vyhledávanou rekreační oblastí. Po Sametové revoluci hledalo mnoho lidí únik z pražských sídlišť a počet obyvatel Říčan, podobně jako dalších středočeských měst na okraji Prahy, začal raketově růst. A Říčany se tak staly tím, čím jsou dnes. V podstatě přerostlou vesnicí, která počtem obyvatel přesahuje leckteré okresní město, ale charakterem zástavby zůstává městečkem bez skutečného historického jádra. Navíc na samém okraji Prahy jsou nuceny se neustále vymezovat vůči svému velkému sousedovi. Snad více než kde jinde se zde lidé dělí na původní obyvatele a náplavy. Řada lidí zde pouze bydlí, ale nepřijali Říčany za svůj domov. Ani se s nimi nesnaží sžít.
Tento úvod může vyznívat poněkud pochmurně. Ale není důvod k zoufání. Je třeba znovu začít hledat identitu místa, kde žijeme. Každé místo na zemi má svá specifika, svou jedinečnou krásu, unikátní atmosféru. Říčany jsou staré více než 800 let, a i když z této historie mnoho nezůstalo, stále najdeme její stopy. Jsou místa, která se příliš nemění. Základem je krajina utvářená ve zdejších podmínkách především vodními toky. Rokytka, Šembera, Výmola, ... to jsou krásné názvy nevelkých toků, které dnes téměř nevnímáme. Profrčíme přes ně autem, ani si nevšimneme malebných údolíček, která vytváří. Ale tyto potoky jsou tady tisíce let. A rozdělují krajinu na hřbítky a kopečky, které byly jako stvořené pro vznik prvních sídel. V okolí Říčan najdeme hned několik hradišť svědčících o tom, že pro naše předky byla zdejší krajina ideálním místem k životu. Dnes z nich zůstavají většinou jen sotva viditelné zbytky valů. Ale zastavme se zde na chvíli a rozhlédněme se. Jsou to většinou krásná místa, kde se budeme cítit velmi dobře. A pochopíme, proč si naši předkové vybrali k životu právě tato místa.
Většina českých obcí vznikla ve 13. století. A nejinak je tomu v okolí Říčan. Síť vesnic a cest, které je spojují, se příliš nemění. Zkusme jet z Říčan do Jažlovic, Tehova či Škvorce - i když zde dnes můžeme jet autem šedesátkou po hladkém asfaltu, uvidíme patrně podobné výhledy, jako naši předci, kteří putovali stejnou cestou pěšky či s koňkým povozem. V centru většiny obcí najdeme kostel či kapličku. Většina kostelů, byť mnohokrát přestavěná, stojí stále na stejném místě. Jsou to místa, která byla svědky všech největších událostí v životě našich předků. Zde se již po stovky let odehrávají křty, svatby a pohřby. Zde se naši předkové scházeli každou neděli ke mši. V okolí většiny z nich bývaly hřbitovy. S ohledem na historickou kontinuitu je trochu škoda, že většina z nich byla z nařízení Josefa II. přesťěhována mimo obce, i když z hlediska hygienického to bylo jistě jedno z Josefových nejmoudřejších nařízení. Ale i tak můžeme na hřbitovech vidět jména lidí, kteří zde žili před stovkami let. Náhrobní kameny se mění, jistě se do zdejší oblasti přistěhovali lidé ze všech koutů země; ale některá jména budou velmi stará.
A když již píši o jménech ... co spojuje názvy Kulaťák, Káča a Jitrnice? Napadlo by vás, že jsou to tři rybníky v Kostelci nad Černými lesy?
Charakter Říčanska nehledejme v ničem zvlášť velikém či významném. Jsme krajem Josefa Lady. A právě on vystihl zdejší kraj dokonale. Jeho kouzlo je v Jedličkově louži, Koženém vrchu a starostovi Turkovic. V malebných detailech kulturní krajiny středních Čech.

www.schnablova.net