Pevnostní město Carcassone bylo založeno Kelty již asi ve druhém století před Kristem, poté dobyto roku 122 Římany, a jeho opevnění bylo stále vylepšováno. Přešlo postupně do rukou Vizigótů a Arabů, později se stalo součástí francké říše, ale jeho základ zůstal zachován. Město má dvojí vysoké hradby, z nichž vnitřní kruh pochází již z doby římské. Uvnitř města se nachází ještě znovu opevněný zámek, který nechal postavit ve 12. století hrabě z Trencavelu. V době největšího rozkvětu města na přelomu 12. a 13. století, se v okolním Languedocu rozšířila katarská hereze, kterou hrabě z Trencavelu na svém panství trpěl, a dokonce ochraňoval. Křížová výprava vyslaná proti katarům papežem Inocencem III. roku 1208, pod vedením Šimona z Montfortu, Carcassonne během 15 dnů dobyla, a katary zmasakrovala. Během 13. století připadlo město francouzskému králi a stalo se jedním z pilířů obraného systému na jižní hranici s Aragonem. V té době získalo město svoji dnešní podobu. Pomalu chátrající zeď byla zesílena a zajištěna druhou vnější hradbou a město získalo pověst nedobytnosti. Po pyrenejském míru roku 1659 byl k francouzské říši připojen Roussillon a Carcassonne jako hraniční město ztratilo na významu. S nástupem nových válečných technik už nemělo smysl do hradního města investovat, a tak se opevnění pomalu rozpadalo.
V 18. století z něj byla už jenom zchudlá čtvrť, které hrozilo stržení, zatímco takzvané spodní město se dále rozrůstalo. Teprve architekt Viollet-le-Duc se spolu se spisovatelem Prosperem Mériméeem postaral o rozsáhlou rekonstrukci a zachránil město i pro další generace obdivovatelů.
