Svatojakubská cesta je název historické sítě dvanácti poutních cest, která vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Ve zdejší katedrále jsou podle legendární i písemně zaznamenané tradice uloženy ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka, který kázal v Hispánii. Ten byl kolem roku 800 pohřben v Santiagu v archeologicky doloženém zastřešeném hrobě z let 813-833. Místo následně padlo do rukou Maurů. Roku 814 se podle legendy objevily hvězdy, jež ukázaly cestu ke ztracenému hrobu a 25. července byly ostatky znovu nalezeny. Na místě Jakubova hrobu byl vystavěn prostý jednolodní kostel, jenž se stal poutním místem, a proto byl od roku 1150 přestavěn na trojlodní baziliku.
První doložená pouť do Compostely se uskutečnila roku 951 a vykonal ji francouzský biskup z Le Puy. Podél cesty byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a studánky. Vznikla radiální síť 12 poutních cest, vedoucí z Itálie, Francie i Portugalska. Dále při ní byly zřizovány kaple, kostely a kláštery, poskytující poutníkům asyl.
Symbolem dlouhotrvající poutě se již ve středověku stala mušle hřebenatka.
V tomto článku byl použit text z článku „Svatojakubská cesta“ na Wikipedii.
|