Přibližně 40 kilometrů od pobřeží Středozemního moře bylo v biblických dobách postaveno v Judské nížině město Maresha. Jeho dějiny byly pro tuto dobu a území typické - osídlené, vypleněné, znovu osídlené někým jiným a to stále dokola až bylo zcela zničeno roku 40 př.n.l. za vpádu Parthů. Zničenou Mareshu ale rychle nahradilo nové město, nazvané Bet Guvrin a situace se opakovala až do obsazení města Izraelci roku 1948 a vzniku kibucu Beit Guvrin v roce 1949.
Ruiny dvou starověkých měst nejsou na Středním východě ničím mimořádným. To co dělá tato bývalá města světově unikátními leží v jejich okolí a pod nimi: krajina zde je tvořena měkkou křídovou horninou, ve které obyvatelé od nepaměti hloubili umělé jeskyně. Tyto jeskyně sloužily jako cisterny, lisovny olivového oleje, lázně, holubníky, stáje, v neklidných dobách také jako úkryty. Na funkci jeskyně závisel i její tvar. Jinak vypadala manufaktura na lisování olivového oleje a jinak jeskyně, kde se chovali holubi. Na okrajích měst pak byly hloubeny výstavné pohřební jeskyně. Celkem v Bet Guvrin-Maresha napočítáme kolem 3 500 jeskyní. Podzemní labyrint velkých hal, malých komor, husté sítě spojovacích chodeb a výrobních prostor tvoří velké podzemní město.
První archeologický průzkum se zde konal na počátku 20. století - za pouhé tři měsíce bylo popsáno 63 jeskynních komplexů, mnohé z nich sestávaly až ze 30 místností nebo jeskyní. V roce 1980 začali archeologové prozkoumávat další systémy a dospěli k počtu 170 komplexů, ani toto však nemusí být ještě konečné číslo. K hloubení jeskyní poprvé došlo již v době železné od 8. do 7. století př.n.l., některé jeskyně pocházejí z 6. a 5. století př.n.l., ale nejvíce jich vzniklo v období řecké kolonizace od 4. do 2. století př.n.l.
Více než 80 z objevených jeskyní sloužilo jako columbaria neboli holubníky. Holubi byli chováni na jídlo, jejich trus se používal jako hnojivo a Řekové používali holuby pro rituální účely jako obětní zvířata.Když řecké osídlení zaniklo, columbaria se přestala používat, ale holubů je zde stále spousta.
Tel Maresha - v centru komplexu je pahorek na kterém zřejmě stávala starověká Maresha.
Mnoho jeskyní fungovalo jako lisovny olivového oleje. Díky příznivému mikroklimatu uvnitř jeskyní se některé lisy velmi dobře zachovaly. Tyto podzemní manufaktury sestávaly z jeskyní, kde se olivy drtily a lisovaly, další jeskyně sloužily jako sklady a vodní cisterny. Pěstování oliv a lisování oleje byly velmi důležitým hospodářským odvětvím. Olivový olej se používal na vaření, na svícení, pro konzervaci potravin, pro kultovní účely, v kosmetice a sloužil k očistě těla, mýdlo se pro mytí nepoužívalo. Odpad z lisování oliv se používal jako palivo. Olivový olej vyrobený v Mareshe sloužil nejen pro místní spotřebu, ale byl také důležitým vývozním artiklem.
Sidonské pohřební jeskyně - některé jeskyně sloužily jako velkolepá pohřebiště vlivných a bohatých rodin. Všechny dosud nelezené pohřební jeskyně pocházejí z řeckého období od 4. do 2. století př.n.l. Do nejznámější z nich vstoupili první Evropané roku 1902, když o jeskyni slyšeli od místních Arabů. Když za doprovodu průvodce vstoupili do hrobky, uviděli stěny zdobené unikátními malbami. Naneštěstí obličeje zobrazených postav byly silně poškozeny šejkem z Bet Guvrinu, který takové výjevy pokládal za rouhání, protože islám zakazuje zpodobňování živých bytostí. Ačkoliv byla provedena opatření k ochraně nástěnných maleb a vchod do hrobek byl uzavřen, malby zvětrávaly a nakonec byly poškozeny a zcela zničeny vandaly, kteří do hrobek vnikli. V roce 1993 byly malby věrně rekonstruovány podle dochovaných fotografií.
V areálu národního parku se nacházejí i ruiny velkého kostela o rozměrech 52 x 56 m, který byl postaven v byzantské době a zasvěcen svaté Anně.
V oblasti kolem Bet Guvrin se nacházelo kolem 800 velkých jeskyní ve tvaru zvonu, na území národního parku Bet Guvrin-Maresha jich je 80. Jejich průměrná výška je 12 až 15 metrů, ale existují jeskyně hluboké i 25 metrů. Zvonové jeskyně byly vytvořeny teprve v 7. až 10. stol. n.l. a sloužily k těžbě stavebního kamene. Vytěžený kámen se používal jak v Bet Guvrinu samém, tak v širokém okolí.
Vyhloubit jeskyni bylo celkem snadné. Prokopala se pevná krusta na povrchu, pod kterou se již nacházela měkká křídová hornina. Začalo se vyhloubením jámy, vytvořil se prostor v podobě komínu, který se postupně rozšiřoval a prohluboval, jak probíhala těžba. Těžní jáma se rozšiřovala, až vznikla vytěžením kamene jeskyně. Tento způsob práce měl velké výhody. Dělníci byli chráněni před sluncem, těžba byla bezpečná a kámen nevysychal. Vytěžené bloky se vytahovaly na lanech na povrch.
