Masada byla legendární starověká pevnost vybudovaná v pusté krajině nedaleko Mrtvého moře. Na první pohled se zdá nedobytná - jde o náhorní planinu na vršku izolovaného skalního masívu, odděleného od zbytku Judské puště hlubokým vádím. Vrcholová plošina o rozměrech asi 650 × 300 metrů se rozkládá přibližně 450 metrů nad hladinou Mrtvého moře, přesto její nadmořská výška je jen 30 metrů nad hladinou světového oceánu. Přestože všude okolo je jen holá poušť, poloha Masady měla svůj význam: již v antice tudy procházely dvě dálkové trasy – jedna z Jeruzaléma a Ejn Gedi do Edómu, druhá centrem Judské pouště do Moábu.
Všechny zprávy o pevnosti pocházejí od židovského historika Flavia Josefa. Podle něj vybudoval pevnost velekněz Jonathan. Zásadní přestavbu pevnosti ale provedl král Herodes Veliký, který si zde vybudoval zimní palác a útočiště. Masada byla považována za jeho nejvýznamnější pevnost. V Herodově době zde byly kromě třístupňového paláce vybudovány kasematové hradby o celkové délce 1 290 metrů, tvořené 70 místnostmi, ale také lázně, velký plavecký bazén, a samozřejmě obrovské cisterny na vodu jak na vrcholové plošině, tak na konci akvaduktů, které sbíraly vodu z přilehlých vádí. Shromážděné zásoby i voda mohly početné posádce vystačit i na několik let.
Hned na počátku židovského povstání roku 66 se Masady zmocnil lstí oddíl židovských radikálů zélótů, pobil římskou posádku a z pevnosti vytvořil svoji základnu k útokům do okolí. Mimo jiné vyloupili nedaleké Engadi (dnešního Ejn Gedi) a pobili zde přes 700 obyvatel, včetně žen a dětí.
Za pomoci výstroje uskladněné zde Herodem dobyli povstalci znovy Jeruzalém, kde pobyli všechny římské vojáky a to včetně těch, kterým slíbili volný odchod, pokud se vzdají. Když Římané znovu dobyli Jeruzalém, přitáhli na začátku roku 73 nebo 74 k Masadě s jednoznačným cílem ji dobýt. Udělali to tak, že v neslabším místě pevnosti, kde byla skalní stěna nejnižší, vybudovali násep, po kterém sunuli útočnou věž, dokud její výška nepřesáhla výšku hradeb Masady (trvalo jim to několik měsíců).
Když už bylo zcela zřejmé, že bude pevnost dobyta, rozhodl vůdce pevnosti Eleazar, že celé osazenstvo čítající téměř 1000 osob spáchá hromadnou sebevraždu. V památné řeči, zaznamenané Josefem Flaviem přesvědčil ostatní, že je lepší zemřít rukou svých bližních, než se podrobit Římanům. Muži nejdříve ukryli pod podlahu synagogy hebrejské, aramejské a řecké svitky, které dnes patří do souboru svitků od Mrtvého moře, pak pobili ženy a děti. Potom vylosovali ze svého středu deset mužů, lehli si mezi zabité a nechali se vylosovanými také podřezat. Ze zbývajících deseti opět vylosovali jednoho, který usmrtil ostatní, zkontroloval, zda jsou všichni mrtví, pevnost zapálil a sám pak spáchal sebevraždu. Když ráno Římané vnikli do pevnosti, našli naživu pouze dvě ženy a pět dětí, které se skryly v cisterně a vypověděly, co se předchozí noc stalo.
Dnes vede na Masadu od Mrtvého moře lanovka. Do pevnosti je možné vystoupat i pěšky, ale tzv. Hadí stezka je otevřená často jen do osmi hodin ráno, protože potom již teplota vystoupá ke 40-ti stupňům a turistům by hrozil kolaps.
Vrcholová plošina působí poměrně pustě, přestože je zde staveb spousta - je totiž obrovská.
Nejvýraznějším komplexem budov přímo na vrcholu plošiny je palác velitele pevnosti.
Od něj je možné sestoupit k nejhonosnější a nejpůsobivější části celého areálu - pozůstatkům Herodova paláce. Ten nestál přímo na vrcholu skály, ale byl v několika úrovních "zavěšen" do úbočí skály pod její vrchol, s nádherným výhledem na Mrtvé moře.
V pouštní krajině se velmi dobře dochovaly i půdorysy římským vojenských táborů, kterých zde bylo v době obléhání vybudováno hned několik.
Podobně se dochovala na západní straně i rampa vybudovaná Římany, z níž Masadu nakonec dobyli.
Bylo to skutečně asi jediné slabé místo, všude jinde se zdá pevnost nedobytná.
Zbytky velkolepých lázní a veřejného bazénu.
Herodovy stáje byly přebudovány na synagogu – mikve a synagoga patří k nejstarším dochovaným v celém Izraeli.
