Katedrála Panny Marie v Hildesheimu byla stavěna po etapách od 9. století v otonském slohu, od poloviny 11. do 12. století v románském slohu; dostavěná a rekonstruovaná v letech 1950-1957 a 2010-2014. Je to největší chrámová stavba v Německu. V roce 1985 byla spolu s kostelem svatého Michala zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.
Po založení biskupství v roce 815 v Hildesheimu vznikla mariánská kaple v místě v dnešní apsidy pod kryptou. Později dal biskup Guntar z Hildesheimu jižně od kaple postavit baziliku zasvěcenou svaté Cecilii se dvěma okrouhlými věžemi, která sloužila jako pohřebiště prvních čtyř biskupů. Z obou staveb se dochovaly jen zbytky základů, biskupská hrobka, fragmenty pozdějších staveb a 800 středověkých hrobů.
Současnou katedrálu začal v roce 872 stavět biskup Altfrid jako trojlodní baziliku na křížovém půdorysu s dvoustupňovým westwerkem. V roce 1046 ji těžce poškodil požár. Biskup Azelin plánoval vybudovat novou stavbu západně od poškozené katedrály. Jeho nástupce Hezilo z Hildesheimu od tohoto plánu ustoupil a pokračoval ve výstavbě existující katedrály s přilehlou kapitulou. Do 14. století pokračovaly další významné stavební úpravy, ale při zachování původního Altfridova půdorysu. Z období gotiky pocházejí boční kaple na severní a jižní straně. Křížení je barokní. V 19. století byl původní westwerk nahrazen novorománskou dvojitou věží, která byla zničena v roce 1945.
Během druhé světové války byla stavba v podstatě úplně zničena, zůstalo stát jen novorománské ostění západní strany, vnější obvodové zdi, část jižní boční lodi s kaplí sv. Vavřince a krypta. V letech 1950 až 1957 byla ve zjednodušené formě znovu postavena.
Krypta byla postavena za biskupa Hezila v roce 1061. V západní části je relikviář biskupa Godeharda, který zemřel v roce 1038.
Kapli svaté Anny uprostřed křížového dvora nechat postavit v roce 1321 biskup Ota II. (1319–1331). Čistě gotická kaple byla první gotickou stavbu v Hildesheimu.
Sakramentskapelle
Kaple nejsvětější svátosti byla postavena jako první, nejstarší kaple katedrály za biskupa Hezila v roce 1079. Trojlodní kapli dominuje jednoduchý románský styl s přesným prostorovým členěním, kterého je dosaženo díky 15 pozdně románským a gotickým sloupům. V roce 1440 byla kaple rozšířena o jednu loď směrem na jih, novou klenbu podpírají osmiboké gotické sloupy.
Kaple nejsvětější svátosti sloužila dříve zřejmě jako kapitulní síň.
Kostel sv. Michaela je raně románský kostel, který je považován za jednu z nejlepších ukázek tzv. Otonské architektury. Od roku 1985 je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO (spolu s nedalekou katedrálou v Hildesheimu). V současné době je svatý Michael sdíleným kostelem - hlavní prostor kostela je luteránský a krypta římskokatolická.
Kostel je především dílem biskupa Bernwarda z Hildesheimu. Ten nechal po svém nástupu do úřadu v roce 993 postavit na kopci severně od katedrály kapli, kterou zasvětil 10. září 996 Svatému Kříži, jehož částečku obdržel jako dar od Otty III. Zároveň zde založil benediktinské opatství. Stavba kostela začala v roce 1010 a nedokončený klášter byl zasvěcen archandělu Michaelovi na svátek svatého Michaela (29. září) ještě biskupem Bernwardem v roce 1022, pouhé týdny před jeho smrtí. Po Bernwardově smrti stavba pokračovala za jeho nástupce, biskupa Godeharda (zemřel 1038), který dílo dokončil v roce 1031 a 29. září téhož roku kostel znovu zasvětil Michaelovi. Po dokončení kostela Godehard převezl Bernwardovy ostatky z jejich původního místa odpočinku do krypty opatství.
Kostel má dva chóry na východě a na západě, dva transepty na obou koncích lodi a šest věží – dvě velké nad křížením a čtyři další vysoké a úzké připojené k bočním stranám obu transeptů. Ve východním chóru jsou tři apsidy a na západě kaple s jedinou apsidou tyčící se vysoko nad propracovanou křížově klenutou halovou kryptou. Ostatky biskupa Bernwarda byly uloženy v západní kryptě.
Krypta
