Córdobu založili v 2. století před Kristem Féničané. Později byla připojena k Římské říši. Sídlili zde rovněž Vandalové, po nich město dobyla Byzantská říše a Vizigóti. Důležitým mezníkem v historii města je rok 711, kdy ho dobyli Arabové a o pět let později se Córdoba stala hlavním městem Córdobského kalifátu. V období arabské nadvlády bylo město jedním z nejvýznamnějších měst světa. Okolo roku 1000 tu žilo asi 500 000 obyvatel. Žili zde vedle sebe křesťané, muslimové i Židé. V této době vznikla i známá Mezquita. Po zániku Córdobského kalifátu roku 1031 připadla Córdoba Džahvanidům, později Abbadidům, Almorávidům a od 12. století Almohádům. V roce 1236 Córdobu v rámci reconquisty dobyla Kastilie. Pohled na Mezquitu z paláce katolických králů
Vnější zeď Mezquity
Dvůr Mezquity
Věž Mezquity
Maghrib, modlitební výklenek, je nejcennější částí stavby.
Vestavba katolického kostela do vnitřku Mezquity.
Palác katolických králů (Alcazar) a jeho zahrady.
Uličky starého města. Nenajdeme zde žádnou vnější nádheru. Domy jsou vesměs bílé, směrem do ulice velice střídmé. Je to dáno arabským typem architektury, kdy dům je orientován dovnitř, a soukromí obyvatel chráněno před vnějším světem. Domy mají uvnitř krásné dvory, a část rodinného života se odehrává právě zde.
|