|
Giotto di Bondone (? 1267 – 1337) byl italský malíř a architekt, který je pokládán za předchůdce renesančního umění. Giotto se narodil jako syn chudého zemědělce Bondona a sám v dětství pásl ovce.
Největší Giottovo mistrovské dílo vzniklo v Padově. Je jím cyklus fresek v Cappella degli Scrovegni; 38 scén tohoto cyklu zobrazuje na základě kanonických i apokryfních evangelií život Panny Marie a Ježíše Krista a sv. Jáchyma. Dílo bylo dokončeno patrně v roce 1305. Obrazy jsou pozoruhodné téměř naturalistickým zobrazením postav a využíváním perspektivní zkratky. Giotto zde poprvé užívá začlenění postav do uměle vytvořeného architektonického rámce, který později rozvinul např. Masaccio a k dokonalosti dovedl Michelangelo v Sixtinské kapli. Jako první malíř vůbec zobrazuje postavy zezadu a z profilu, což zvyšuje dojem prostoru.
Giotto pak postupně pracoval ve Florencii, Neapoli a znovu v Římě (1310), kde se podílel na výzdobě původního chrámu sv. Petra. Po roce 1315 se Giotto vrátil do Florencie, kde vytvořil dva cykly fresek a řadu oltářních obrazů pro kostel Santa Croce. V Santa Croce vyzdobil freskami kaple čtyř rodin (Peruzzi, Bardi, Giugni, Spinelli).
Poslední roky života pak Giotto zasvětil architektuře a sochařství. v roce 1334 vypracoval Giotto projekt zvonice nového florentského dómu. Zemřel v roce 1337 a byl s úctou pochován v rozestavěném dómu. Slavná zvonice nese jeho jméno.
|