Barnabité

Barnabité jsou řeholní řád, který byl založen v roce 1530 v Miláně. Původní společenství se nazývalo Klerikové stětí svatého Pavla a sídlilo u kostela svatého Pavla při Pavijské bráně v Miláně. Toto nové společenství schválil 18. února 1533 papež Klement VII. jako kongregaci pod jurisdikcí arcibiskupa milánského. Roku 1535 potvrdil tuto kongregaci také papež Pavel III. pod jménem Clerici Regulares Sancti Pauli, povolil členům skládat slavné sliby a podřídil je Svatému stolci. V roce 1538 přesídlila kongregace do starého kláštera a chrámu svatého Barnabáše u milánských městských hradeb. Podle patrona tohoto chrámu začali být nazýváni barnabité.
V českých zemích působila pouze jediná kolej, která byla zřízena na pomoc rekatolizaci Prahy roku 1627 při kostele svatého Benedikta na Hradčanech císařem Ferdinandem II. Tato kolej byla zrušena v roce 1786. Krátce před pražskou kolejí vznikla roku 1625 kolej u svatého Michala ve Vídni, odkud přišli někteří klerikové do Prahy.
Základním úkolem řádu barnabitů je práce na obnově římsko-katolické konfese křesťanského života v rodinách, na prohloubení náboženského života ve farnostech a v počátcích činnosti i při nápravě kněžských mravů. Prostředky k dosažení těchto cílů byly lidové misie, systematická kazatelská činnost a výchova a vzdělávání mládeže prostřednictvím katecheze. Členové řádu si rovněž kladou za cíl rozněcovat lásku ke službám Božím a vést Boží lid k ochotnému přijímání svátostí.
Zvláštností barnabitů je zanícení pro pečlivé studium a výklad Epištol svatého Pavla. Další odlišností řádu je skládání 4. slibu, jimž se řeholní klerikové zavazují, že nebudou sami usilovat o žádný církevní úřad či důstojenství, které přijmou jedině na výzvu nebo příkaz Svatého stolce.