|
Mnišská, laická a apoštolská bratrstva Jeruzalém je katolický mnišský řád založený roku 1976 bratrem Pierrem Marie Delfieuxem.
Mnišská bratrstva Jeruzalém jsou tvořena dvěma řeholními instituty mnišského charakteru:
- Mužská větev byla oficiálně založena se souhlasem pařížského arcibiskupa kardinála Françoise Martyho 1. listopadu roku 1975 o Slavnosti Všech svatých bratrem Pierre-Marie Delfieuxem. Společenství prvních dvanácti bratří byl svěřen kostel Saint-Gervais-Saint-Protais ve čtvrti Marais ve 4. pařížském obvodu.
- Ženská větev byla založena 8. prosince 1976 na stejném místě.
Laická bratrstva Jeruzalém je Evangelijní společenství, která prožívají spiritualitu Bratrstev v rámci svého vlastního společenského postavení, v srdci světa.
Apoštolská bratrstva Jeruzalém , sdružují kněze, bohoslovce a řeholnice, žijící podle duchovní cesty mnišských bratrstev, jsou jim však svěřeny farnosti nebo církevní instituce, podle pověření daného biskupem jemuž přímo podléhají. V současné době ale i tyto bratrstva směřují k začlenění do řeholních institutů Jeruzalém. Apoštolská bratrstva Jeruzalém působí ve farnosti Ossun, diecéze Lourdes-Tarbes ve Francii a ve farnosti Santo Marco, diecéze Pistoia v Itálii.
Mnišská bratrstva Jeruzalém mají jako svou misii, život v srdci měst - v srdci Boha. Ježíšova modlitba: "Otče, neprosím abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého ... " (Jan 11,15) orientuje toto povolání. Opírají se o západní i východní křesťanskou mnišskou tradici, o zakladatele jako jsou svatý Basil, otec východního mnišství, svatý Benedikt, a jeho Řehole, svatý Martin - který jako první začlenil mnišský život do měst a spojit život bratří a sester, a život komunitní s poustevnickým. Inspirací je jim rovněž blahoslavený bratr Charles de Foucauld.
Od ostatních mnišských řeholí se Bratrstva liší pouze v důrazu, jaký kladou na život uprostřed moderních velkoměst. S tradičním mnišstvím mají společné řeholní sliby (chudoby, čistoty a poslušnosti), modlitbu, mlčení, pokoru, radost, práci a pohostinnost.
Pět charakteristik tohoto mnišského povolání:
- Jsou především obyvateli měst, neboť městský fenomén je bezpochyby jedním z nejdůležitějších a nejvýraznějších jevů moderní doby. To, že v tomto století vyrostla velká městská centra, je fakt stejně tak: nový jako univerzální. Žijí, modlí se a pracují v rytmu města.
- Pracují za mzdu, a to pouze na poloviční úvazek. Chtějí se tak solidarizovat s většinou obyvatel měst, kteří jsou také zaměstnanci, ale současně se vyvarovat jakéhokoli ekonomického prospěchu.
- Žijí jako nájemníci, podobně jako většina lidí ve městech, a nevlastní proto žádný nemovitý majetek. Vracejí se tak ke zdrojům evangelijního radikalismu prvních křesťanských společenství v Jeruzalémě.
- Žijí bez klauzury, neboť město je jejich klášterem. Zachovávají však místo a čas ticha, určené k rozjímání.
- V duchu Druhého vatikánského koncilu, který klade důraz na místní církve, jsou v úzkém spojení s diecezí.
Mniši z města nesou jméno "Jeruzalém". Neboť Jeruzalém je starobylou církevní tradicí označován za patrona všech měst.
|