Lektorium neboli chórová přepážka, letner nebo také letnýř (obojí z německého Lettner) je přepážka mezi chrámovou lodí a chórem.
Až do 6. století byl oltář v křesťanských kostelech plně viditelný pro shromáždění, byl oddělen pouze nízkým oltářním zábradlím. Velké kostely měly na oltáři ciborium nebo baldachýn na čtyřech sloupech, ze kterých visely oltářní závěsy, které byly v určitých místech liturgie zavřeny. Poté však, podle příkladu kostela Hagia Sophia v Konstantinopoli, začaly kostely skrývat oltáře za ozdobnou přepážkou se záclonou, aby se oltář mohl zahalil na konkrétních místech vysvěcení eucharistie. Tento model převzala většina velkých římských kostelů a tyto raně středověké přepážky se dochovaly v římských bazilikách San Clemente a Santa Maria in Cosmedin a v bazilice svatého Marka v Benátkách.
Ve východní církvi se tato přepážka zvaná templon vyvinula v moderní ikonostas.
V západní církvi byly letnery z kostelů odstraňovány po Tridentském koncilu, protože ten stanovil, že z chrámové lodi musí být vidět na hlavní oltář (aby se i laici mohli plně účastnit bohoslužby). Proto se letnery dochovaly pouze v zemích, kde neplatila závaznost koncilních nařízení, tedy v té části Německa, v níž zvítězilo luteránství, a také ve Velké Británii, neboť tamní anglikánská církev též nepodléhala moci a vlivu papeže a koncilů. Naopak nedochovaly se v zemích, kde zvítězil kalvinismus, protože kalvínská reforma odstranila z kostelů prakticky veškeré kostelní vybavení včetně oltářů a varhan.
Dále se dochovaly v řadě klášterních kostelů, protože zde plnily funkci oddělení mnichů od laiků.
|