Cyriaci

Řád křižovníků s červeným srdcem – Cyriaci (zvaní někdy také polští křižovníci, či bílí augustini) vznikl jakožto špitálský řád, jemuž papež Alexandr III. dal roku 1179 pravidlo Řehole svatého Augustina, a který papež Alexandr IV. roku 1256 prohlásil za kanovnický řád.
Řád byl nazván podle mučedníka sv. Cyriaka (zemřel roku 309). Hlavním posláním řádových bratří byla duchovní správa, péče o nemocné ve špitálech a hoštění poutníků. Tito klášterníci byli posláni papežem Inocencem do tehdy pohanské Litvy, do Livonska. Tam je poznal při své výpravě proti pohanským Prusům český král Přemysl Otakar II. a pozval je do Čech, kde jim nechal postavit konvent v Praze na Starém Městě, v místě řečeném Na Rvačkách, na pustém vltavském břehu, s kostelem svatého Kříže Většího (v místě dnešní Základní školy a SPŠ stavební v Dušní ulici 17).
Roku 1783 byl řád v rámci náboženských reforem Josefa II. zrušen a postupně docházelo také k devastaci pražského kláštera, který při asanaci Starého Města zmizel zcela. Řád křižovníků s červeným srdcem se nejdéle udržel v Polsku, kde jeho provincie zanikla v roce 1832. Ze staveb ciriaků se zachovala jenom kaple svaté Máří Magdaleny pod Letnou, kterou bratří Cyriaci postavili na své vinici. Tato kaple byla přesunuta ze svého místa při rozšiřování silnice asi o 31 metrů. V tehdejší době to byl první přesun tak velkého objektu.