|
Etiopská pravoslavná církev Tewahedo patří mezi starobylé východní církve. Je to tzv. miafyzitská církev, tzn. že na Chalcedonském koncilu roku 451 neuznala nové vyznání víry, podle kterého má Kristus dvě podstaty. Miafyzitismus hlásá jen jednu podstatu Krista. Jeho božství a lidskost jsou sjednoceny do jedné přirozenosti, dvě bytosti jsou sjednoceny bez separace, záměny či střídání se. Etiopská církev je navíc ovlivněna judaismem i původními náboženstvími. Dnes je v Etiopii zrovnoprávněna s islámem.
Na území Etiopie existovalo od 1. století království Aksum, založené arabskými kolonizátory. Křesťanství se do Aksumu dostalo s příchodem syrského misionáře svatého Frumentia ve 4. století. Frumentius se stal vychovatelem budoucího krále Ezany. Na jeho žádost byl sv. Frumentius roku 333 v Alexandrii jmenován biskupem pro Aksumskou říši. Přijal církevní jméno Abune Sellama a stal se první hlavou etiopské církve. Všichni další etiopští biskopové, resp. metropolité mají titul Abuna, což je v amharštině totéž co papež.
Křesťanství však bylo jen jedním z mnoha náboženství u aksumského dvora, běžný byl také judaismus. Díky tomu, že se křesťanství rozšířilo u dvora, stalo se státním náboženstvím a bylo mnichy a kněžími šířeno mezi lidem. Dokonce mezi 5. a 7. stoletím vznikla Bible psaná v místním jazyce Ge´ez, což ještě více pomohlo k rozšíření křesťanského vlivu dále na jih. Z pohanských chrámů se stávaly kostely.
Roku 451 proběhl Chalcedonský koncil a po něm se etiopská církev stala miafyzitskou. Dostala se do silného vlivu koptské církve a až do roku 1958/1959 podléhala koptskému patriarchátu v Alexandrii. Od dalších východních církví se odlišuje svými starozákonními tradicemi (prvky judaismu) – obřízka, maso čistých a nečistých zvířat, sabat jako posvátný den (kromě neděle). Také má mnoho přísných půstů (postními dny jsou středa a pátek), specifické rituály a svátky. Svátky má určené juliánským kalendářem. Kromě Bible uznává i některé apokryfické knihy, jako Henoch, knihu Judit, kniha Jubileí aj. V minulosti byl důraz kladen na židovské praktiky, rituální tanec (debterové neboli jáhni se věnovali zpěvu a tanci během liturgie), eschatologie a mystika nebyly tolik důležité. Po vzoru Nového zákona byli lidé dobročinní, věřili na zázraky a podporovali duchovní léčitelství. Významnou roli měl také svatý Jiří a archandělé.
|