Humiliáti

Humiliáti jsou středověký křesťanský žebravý řád, který vznikl ve 12. století. V roce 1571 byl zrušen papežskou bulou, ale ženská odnož řádku pokračovala v činnosti až do 20. století.
Původ řádu není úplně zřejmý. Podle některých kronikářů několik lombardských šlechticů povstalo proti císaři Jindřichu V., který je poté zajal a odvezl jako zajatce do Německa. Po určité době, kdy trpěli v exilu, přijali šedý kajícný oděv, oddali se skutkům milosrdenství, a poté co slíbili císaři loajalitu, dovolil jim císař vrátit se do Lombardie. V té době se jim často říkalo „Barettini“ podle baretkovitých pokrývek hlavy.
Po návratu do vlasti se mnozí z nich se souhlasem svých manželek stáhli do kláštera založeného roku 1134 v Miláně. Další občané lombardských měst sice žili doma se svými rodinami, ale vyznávali osobitou formu náboženského života - upustili od lží, přísah a soudních sporů, spokojili se s prostým oblečením a prosazovali katolickou víru. Brzy tak vzniklo bratrstvo, které žádalo papeže, aby potvrdil jejich způsob života. Papež jim udělil souhlas za předpokladu, že nebudou pořádat soukromá setkání a nebudou kázat na veřejnosti. To však odmítli a byli exkomunikováni. Říkali si Humiliati, protože chodili oblečeni zásadně v jednobarevných prostých šatech.
Brzy vznikla i ženská odnož bratrstva (tzv. druhý řád) a poté i první řád, tj. kněží vyznávající tento způsob života. Přijali řeholi svatého Benedikta a jejich původní popelavý oděv byl nahrazen bílým. Roku 1201 získali souhlas papeže Inocenta III. Papež zřejmě doufal, že přetáhnou na svou stranu část vyznavačů jiné hereze té doby - Valdenských.
Postupem času propadl i tento řád hromadění hmotného majetku, a zároveň klesal počet jejich členů (v 94 klášterech bylo jen asi 170 mnichů). Papež pověřil milánského biskupa Karla Boromejského, aby tuto situaci napravil. Přísnost, s jakou to udělal, vzbudila u humiliátů takový odpor, že došlo ke spiknutí a jeden z Humiliátů, jistý Girolamo Donati zvaný Farina, se Karla Boromejského pokusil zavraždit. To vedlo pochopitelně k popravě hlavních spiklenců a zrušení řádu bulou Pia V. vydanou 8. února 1571. Jejich majetek byly rozdělen mezi jiné řády, zejména barnabity a jezuity.
Ovšem manželky prvních Humiliátů, z nichž mnohé patřili k předním milánským rodinám, otevřely několik klášterů, kde se věnovaly například péči o malomocné. Některé z těchto klášterů nepřežily zákaz humiliátského řádu z roku 1571, protože byly příliš závislé na mužské části řádu, jiné ale pokračovaly dále ve své práci. Na počátku 20. století existovalo v Itálii ještě pět samostatných domů humiliátských jeptišek.