|
Kaplová či kupolová hrobka je architektonický typ hrobky, tedy pohřební stavby zpravidla sloužící k uložení ostatků více osob. Zpravidla se jedná o zděnou budovu, krytou věží, kupolí či sedlovou střechou, s okénkem a dveřmi či brankou, nebo síň uzavřená mříží. Stojí na hřbitově, nebo je součástí hřbitovní kaple na hřbitově nebo mimo hřbitov. Jde o architektonicky významný objekt, exteriér i interiér mívá plasticky zdobený. Typickým účelem staveb kaplových hrobek bylo zbudování rodinné či rodové hrobky. Z reprezentativních i statických důvodů bývaly umístěny podél kostelních či hřbitovních zdí.
Rozměry hrobky závisí na společenském postavení a finanční situaci stavebníka, její vlastnění bylo a je otázkou společenské prestiže. Šlechtická hrobka byla často vysvěcena na chrám nebo byla s chrámem spojena jako hřbitovní kaple, často byly hrobky v podzemí chrámů jako samostatná krypta (například rodiny Lichtenštejnů ve Vranově nad Dyjí nebo Schwarzenberská hrobka v Domaníně). Menší kaplové hrobky bývaly vybaveny též modlitebnou.
Největší stavební obliby si v Evropě získaly kaplové hrobky v 18., a zejména pak v 19. století, velmi často v romantizujícím neogotickém slohu. S modernizací pohřební tradice prostřednictvím kremace, k jejíž širšímu užívání došlo počátkem 20. století, kdy nebylo potřebné počítat s prostorem, adekvátním velikosti rakví, se od staveb kaplových hrobek začalo upouštět.
Na hrobky se v Rakousku-Uhersku specializovali někteří renomovaní čeští architekti jako například Antonín Wiehl.
|