Křižovníci s červeným křížem

Řád Křižovníků s červeným křížem neboli Kanovníci Božího hrobu (u nás Zderazští křižovníci) byl kanovnický řád řeholních kanovníků s řeholí sv. Augustina, založený v chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, uznaný papežem Paschalem II. v roce 1113. Jeho osudy se proplétají s dějinami rytířského Řádu Božího hrobu existujícího dodnes. Mužská větev řádu zanikla nejpozději roku 1819, ženská větev Řeholních kanovnic Božího hrobu Jeruzalémského existuje dodnes a má 29 klášterů po celém světě.
Řád měl v českých zemích jedinou kanonii v Praze na Zderaze, s kostelem sv. Petra a Pavla a špitály na Zderaze, u sv. Lazara na Novém městě pražském, v Trutnově s kostelem sv. Petra a v krátce Nymburku. Kanonii náležely také tyto inkorporované farnosti:

• v Čechách: Potvorov, Všeruby, Sloveč, Trutnov, Olešná, Bernartice, Albeřice (dnes ve Slezsku), Rokytnice, Brusnice, Velký Bor, Slapy, Světec, Kostelec, Stráž, Zruč nad Sázavou, Solnice, Most;
• na Moravě: Velké Meziříčí, Ruda, Švábenice, Moravany, Vydří.

Zderazská kanonie byla založena roku 1190 a existovala až do roku 1785, kdy ji zrušil Josef II. Ženská větev řádu, Řeholní kanovnice Božího hrobu Jeruzalémského, měla v předhusitské době klášter ve Světci s kostelem sv. Jakuba.

Řád Křižovníků s červeným křížem je totožný se středověkým nadnárodním Řádem Božího hrobu, což byl rytířský řád založený podle nedoložené tradice Godefroyem z Bouillonu roku 1099 k ochraně nejvýznamnějšího křesťanského poutního místa ve Svaté zemi, Božího hrobu v Jeruzalémě. Byl řádem strážců, nikoliv bojovníků za křesťanskou víru. V současné době papežský Svatý stolec uznává a zaručuje pouze dvě instituce rytířských řádů: Maltézských rytířů a právě Rytířů Božího hrobu.