Kongregace Nejsvětějšího Spasitele Lateránského vznikla ze společenství kanovníků, kteří pečovali o lateránskou baziliku snad již v 9. století. Po Lateránské synodě v roce 1059 byla komunita reformována papežem Alexandrem II. podle vzoru kanovníků ze San Frediano v Lucce (tehdejší papež byl zároveň biskupem v Lucce). Kongregace se řídí regulí svatého Augustina.
Během 15. století proběhlo několik změn, kdy byl řád opakovaně zbaven péče o lateránskou baziliku. Roku 1483 získali kostel Santa Maria della Pace, který zůstal sídlem generální prokuratury řádu až do konce napoleonské éry. Roku 1823 byli Lateránští kanovníci sloučeni se scopetiny.
V současné době má kongregace centralizovaný režim, podřízený jedinému generálnímu opatovi sídlícímu v Římě (v bazilice San Pietro in Vincoli). Kanovníci se věnují pastorační činnosti ve farnostech a misiích a křesťanské výchově mládeže. Na konci roku 2020 měla kongregace 53 domů se 194 řeholníky, z nichž 168 byli kněží.
|