|
Řád maltézských rytířů je jedním z velkých mezinárodních rytířských duchovních řádů, který vznikl v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi jako Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě neboli Řád johanitů či hospitalitů. Byl jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Jako Suverénní řád Maltézských rytířů je označován od svého působení na ostrově Malta, který mu byl věnován v roce 1530. Mezinárodním vlivem a rozšířením se Maltézskému řádu se mohly vyrovnat už jen Řád německých rytířů nebo již ve středověku zaniklý Řád templářů.
U kolébky řádu stál špitál svatého Jana Slitovníka v Jeruzalémě, založený kolem roku 1050 italskými kupci z Amalfi. Řád samotný se datuje od roku 1099, kdy se prvním velmistrem stal Gerard Tenc. Nemocnici, která byla schopna pojmout na 2000 nemocných především z řad poutníků, spravovali benediktini. Po příchodu křižáků se špitální bratrstvo začalo rychle rozmáhat. Zasvěcení špitálu bylo změněno na významnějšího sv. Jana Křtitele. 15. února 1113 papež Paschalis II. potvrdil bratrstvo jako církevní řád. Řehole řádu johanitů, potvrzená 1137, obsahovala prvky benediktinské i augustiniánské řehole, slib chudoby, celibátu, poslušnosti, povinnosti ochraňovat věřící, pomáhat potřebným a bránit Jeruzalém před muslimy.
Úlohou řádu byla zpočátku péče o nemocné poutníky do Svaté země, se vzrůstajícím nebezpečím turecké expanze pak stále více i ochrana posvátných křesťanských míst v Jeruzalémě a poutních cest, především jejich vojenská obrana proti Seldžukům. Členové řádu se dělili do třídy bojových rytířů, kněží a bratří ošetřovatelů. V čele řádu stojí velmistr.
Po dobytí Jeruzaléma sultánem Saladinem roku 1187 přesídlil řád do Margatu, Akko, posléze na Kypr (1291) a v roce 1309 se pak usídlil na byzantském Rhodu. Tady johanité vytvořili suverénní stát v čele s velmistrem. Vybudovali mocnou flotilu, která bránila dalšímu pronikání osmanských Turků Středomořím. Úspěšně odráželi pirátské nájezdy a zabránili dvěma invazím muslimů na Rhodos. Jejich převaha ve východní části Středomoří se stala trnem v oku sílících osmanských panovníků. Roku 1522 obléhal osmanský sultán Sulejman I. Rhodos. K dispozici měl 400 lodí a 200 tisíc vojáků, zatímco řád disponoval jen 7 tisíci rytířů. Po šestiměsíčním obležení byl rytířům povolen odchod z ostrova. Roku 1530 jim císař Svaté říše římské a španělský král Karel V. a papež Klement VIII. udělili v léno souostroví Malty za symbolickou povinnost odvádět jednoho maltského sokola ročně.
V Českém království byla první komenda zřízena ve 12. století a existuje nepřetržitě dodnes, a to i přesto, že po dlouhou dobu, v letech trvání Protektorátu Čechy a Morava a později komunistického Československa téměř nefungovala. V čele Českého velkopřevorství stojí kníže velkopřevor. Uvedený titul byl tomuto hodnostáři udělen rakouským císařem Františkem Josefem I. a je na světě téměř ojedinělý. Členů Českého velkopřevorství je 140. Zatímco v jiných zemích jsou členy řádu převážně šlechtici, v České republice je mezi jeho členy jen asi 20 procent příslušníků starých šlechtických rodů. Patří k nim např. Karel Eduard Paar, první velkopřevor po roce 1989, Karel Schwarzenberg a Jiří Lobkowicz. Dalším významným členem řádu je pražský arcibiskup Dominik Duka.
Komendy maltézských rytířů (johanitů) v Česku:
|