|
Martýrium je raně křesťanský kostel postavený na centrálním půdorysu, v jehož středu se nachází místo, které je buďto svázáno s nějakou událostí z Kristova života, nebo chrání hrob mučedníka. Martýria neměla pevnou architektonickou podobu, většinou šlo o malé stavby osmibokého či křížového půdorysu, často s částečně zapuštěnou podlahou, aby se věřící mohli přiblížit k pozůstatkům svatého (z oltáře do samotného hrobu vedl malý otvor). Podoba martýria se vyvinula především z římských mauzolejí.
Později byly pozůstatky svatých spíše přenášeny do stojících kostelů, než že by se stavěly kostely přímo nad hrobem: první známý případ, kdy byly pozůstatky nějakého svatého přemístěny do nově vybudovaného kostela, se stal v Antiochii roku 352: Svatý Babylas byl asi od roku 238 biskupem v Antiochii. Po mučednické smrti byl pochován blízko pohanského chrámu boha Apolla. Roku 352 nechal císař Konstantin Gallus na místě pohanského chrámu postavit křesťanský, do kterého byly pozůstatky svatého Babylase přeneseny. Gallův bratr Julián Odpadlík, který se stal císařem po něm, nechal pozůstatky z chrámu odnést a místo znovu zasvětit pohanskému bohu Apollovi. Chrám v roku 362 vyhořel. Nakonec byl svatý Babylas prohlášen hlavním patronem Antiochie.
Později se tento typ centrálních staveb stal vzorem i pro větší stavby, které již nebyly nutně spojené s nějakými významnými událostmi. Příkladem byl konstantinovský "Zlatý octagon" v Antiochii, osmiúhelníkový kostel Caesarea Maritima (postavený cca 480-500), San Vitale v Ravenně (526-547) a kaple Palatine v Cáchách (cca 792-805). Stejná podoba centrální stavby byla později převzata i ranou islámskou architekturou - nejznámější stavbou tohoto typu je Skalní dóm v Jeruzalémě, postavený ve stylu konstantinské rotundy Božího hrobu.
Příklady zachovaných martýrií:
|