|
Architekturu starověkého Řecka dělíme do tří základních období, jedná se o období archaické, klasické a helénistické. Architektura archaické doby přímo navazuje na prvky mykénské a mínojské architektury, které jí předcházely. V mykénské době žádné chrámové stavby neexistovaly, první začaly vznikat až v 10. století př. n. l. První chrámy byly stavěny v jednodušší formě napodobující lidský příbytek, nicméně stavební vývoj se neustále zdokonaloval, až dospěl k monumentálním stavbám. Řecký chrám je obydlím boha, představeného v celle chrámu.
Chrám byl obvykle umístěn v posvátném okrsku (temenos) a byl ohrazen zdí (peribolos). Podezdívka o několika stupních, na které chrám stál, se jmenovala krepidóma, a její horní stupeň stylobat. Uvnitř chrámu byly obvykle 3 místnosti: předsíň (pronaos), hlavní cella – obydlí boha a a zadní předsíň, opisthodomos. Střecha chrámu bývala sedlová, vytvořená z mramorových desek nebo z prejzovitých tašek, a na okrajích zdobená antefixy. Nad vodorovnou římsou kratších stran chrámu byl trojúhelníkový štít se sochařsky zdobenou plochou-tympanonem a na krajích a ve středu vrcholící akrotérii.
Velikost chrámů se lišila, mezi ty největší patřily Artemidin chrám v Efesu (55×109 m) a Diův chrám v Akragantu (112×56 m) na Sicílii, kdežto slavný Parthenón v Athénách měří 31×69 m.
Chrámy se dělí buď podle umístění sloupů:
- in antis – předsíň uzavřená na bocích zdmi, sloupy mezi nimi
- prostylos – sloupořadí uzavírá celou vstupní stranu chrámu
- amfiprostylos – sloupořadí uzavírá obě kratší strany chrámu
- peripteros – sloupořadí obíhá kolem celého chrámu
- dipteros – chrám obíhá dvojitá řada sloupů
nebo podle počtu sloupů v průčelí:
- tetrastylos (4 sloupy)
- hexastylos (6 sloupů)
- oktastylos (8 sloupů)
- dekastylos (10 sloupů)
- dódekastylos (12 sloupů);
Nebo podle období:
- Archaická doba (800 – 500 př.n.l.)
- Klasické období (500 – 336 př.n.l.)H
- Helénistické období (336 – 146 př.n.l.)
Nebo podle slohů zvaných „řády“, projevujících se nejvýrazněji v tvarování sloupů:
- Dórský sloh byl nejvíce používán na pevnině. Jedná se o prostý sloh se silnými, mocnými sloupy. Vrchní část sloupu tzv. hlavice bývala nezdobená.
- Iónský sloh byl hojně rozšířený ve východních koloniích Malé Asie a na Egejských ostrovech. Jedná se o elegantnější a dekorativnější sloh než je dórský. Sloupy jsou oproti dórskému slohu štíhlejší a jeho hlavice je většinou zdobena tzv. závitnicí zvanou jako voluta.
- Korintský sloh vznikl v pozdějším období než dórský a iónský sloh. V Řecku byl používán velmi zřídka, své obliby dospěl až v Římě. Hlavice byla zdobnější tvořena akantovými listy.
Tyto tři základní architektonické slohy byly nadále přejaty a rozvíjeny jinými kulturami až po současnou dobu. Řecké a odvozené architektonické slohy označujeme souhrnným názvem klasická řádová architektura.
Metody konstrukce používané v řecké monumentální architektuře se po roce 600 př.n.nl. měnily jen málo. Kamenné bloky se pokládaly na sebe bez jakéhokoliv pojiva, a pokud jde o stabilitu, spoléhalo se na jejich váhu a pečlivě do sebe zapadající spáry. Tam, kde tomu bylo speciálně zapotřebí, se používaly kovové skoby a hmoždinky. Zvláštním rysem řeckého zdiva je, že se obyčejně pokládalo tak, aby kámen přečníval zamýšlenou lícovou plochu, a celá zeď byla opracována teprve tehdy, až byla stavba hotová.
|