|
Řád rytířů svatého Lazara Jeruzalémského je křesťanský rytířský řád, který byl založen v 11. století jako jedna z nejstarších charitativních organizací na světě. Lazariáni vznikly podobně jako ostatní rytířské řády v době křížových výprav. Jejich specifickým posláním bylo starat se o malomocné a rovněž přijímat rytíře postižené malomocenstvím. Právě nemocní, vyvržení z ostatních rytířských řádů přišli s myšlenkou přetvořit bratrstvo v organizovaný duchovní řád s rytířskou složkou. Centrem řádu svatého Lazara se stalo město Akkon, před jehož branou vyrostl nový špitál pro malomocné. Členy řádu byli původně jen nemocní leprou, ale postupem času se jejich podíl stále zmenšoval. Proto se také řád začal rychleji šířit, mj. také do Evropy, kde začal pod papežskou ochranou zakládat komendy.
Po přesídlení do Evropy se změnila orientace řádu, který se z vojenského bratrstva změnil na řád pečující o nemocné, zejména leprou. Roku 1308 vzal řád svatého Lazara pod svou ochranu francouzský král Filip IV. Sličný a tento patronát trval až do červencové revoluce roku 1830. Bulou papeže Klimenta XIV. z roku 1772 byl řád sekularizován, čímž ztratil svůj čistě duchovní charakter, ale zároveň Svatý stolec přišel o možnost zasahovat do jeho záležitostí. Již samostatný řád svatého Lazara se změnil na čistě světský, pod ochranou francouzských králů (do roku 1830).
Podle oficiálního tvrzení stávajícího řádu se po roce 1830 obrátili členové řádu s žádostí o pomoc na melchitského řeckokatolického patriarchu Maxima III., nejvyššího řeckokatolického představitele Jeruzaléma, Antiochie, Alexandrie a celého Orientu. Patriarchova záštita napomohla Lazariánům překonat většinu obtíží a díky spolupráci s řeckokatolickým východem otevřelo cestu k šíření myšlenek ekumenismu. Melchitští patriarchové jsou protektory řádu od roku 1847. Nad sjednoceným řádem sv. Lazara drží duchovní ochranu dodnes. Existence řádu v období 1830–1910 je však obtížně ověřitelná a někteří odborníci se domnívají, že řád ve skutečnosti zanikl smrtí posledního ověřitelného rytíře Antoina Charry des Gouttes v roce 1857.
Shoda naopak panuje v tom, že kolem roku 1910 se ve Francii objevila skupina osob vyvíjejících činnost pod názvem sv. Lazara. V době druhé světové války zahájil obnovený řád své špitální aktivity (oficiálně byl ale uznán až Janem Pavlem II.). Od roku 1967 nastaly v řádu vážné roztržky o obsazení místa velmistra řádu, a tako o to, zda je možné přijímat i nekatolíky. Tento stav trvá do současnosti, momentálně je řád rozštěpen na tři obedience.
|