Syrsko-malabarská katolická církev

Syrsko-malabarská katolická církev je jednou z východních katolických církví chaldejské tradice, která používá syrsko-malabarský obřad. Nejvíce je rozšířena v indickém státě Kérala. Má více než 4 miliony věřících a jejich počet neustále roste. Jsou tak druhou nejpočetnější z východních katolických církví (ukrajinští řeckokatolíci mají přes 4.600 000 věřících). Syrsko-malabarská katolická církev odvozuje svoji přítomnost od působení apoštola svatého Tomáše v Indii v 1. století. Dlouhou dobu žili v relativní izolaci od ostatního křesťanského světa s výjimkou Asyrské církve Východu, s kterou udržovali církevní společenství, a která jim posílala/potvrzovala biskupy a metropolity.
Po příchodu portugalských kolonizátorů (1498), navzdory tomu, že Tomášovští křesťané uznávali výsadní postavení Říma, začali je portugalští misionáři latinizovat. Následkem toho se většina Tomášovských křesťanů roku 1653 oddělila od Říma, ale zanedlouho se (většina) vrátila nazpět.
Ve 20. století se začala delatinizace a návrat k orientálním kořenům církve, její přijetí bylo rozpačité. Prvky římského ritu se r. 1962 římský papež pokusil odstranit, ale ve většině malabarských diecézí se návrat k původní podobě obřadu fakticky neuskutečnil. V roce 2004 si vymohli na papeži Janu Pavlu II. právo si vrchního arcibiskupa sami zvolit, papež pak zvoleného kandidáta pouze potvrdí.