Terciáři

Třetí řád svatého Františka (terciáři) byl založen r. 1221 sv. Františkem z Assisi. Umožňuje být členy řádu i těm, kteří nemohou vstoupit do prvního (bratři františkáni) či druhého (klarisky) řádu. Třetí řád je laické společenství bratrů a sester, kteří neskládají řeholní sliby. Nyní se pro něj používá také název Sekulární františkánský řád.

Šedé sestry svatého Františka

Kongregace byla založena 6. ledna 1856 v Praze dvěma rodnými sestrami Plaňanskými (Marií Xaverií a Annou Dulcelinou) a jejich přítelkyní Františkou Johannou Grosmannovou. V roce 1853 se rozhodly, že založí duchovní spolek s cílem pomáhat nemocným, chudým a potřebným bez rozdílu náboženství, národnosti a sociálního postavení a bez nároku na odměnu. S pomocí kněze P. Františka Havránka se jim po delších jednáních podařilo získat potřebná povolení od církve i státu k založení kongregace a získaly do užívání kostel sv. Bartoloměje a přilehlé domy v Bartolomějské ulici. Činnost kongregace se začala rozvíjet, sestry pracovaly v nemocnicích a v roce 1859 byly vysílány do válečné oblasti v Itálii a na Balkáně. Ošetřovaly též raněné za první světové války. V mírových letech první republiky rozšířily svoji činnost i mimo Prahu, postavily ošetřovatelskou školu v Hradci Králové a lázeňský dům v Poděbradech.
Po nástupu komunismu byly sestrám postupně odebrány jejich domy v Bartolomějské ulici, kde zřídila Státní bezpečnost vězení pro odpůrce režimu. Kostel sv. Bartoloměje sloužil Ministerstvu vnitra jako skladiště. Soukromá ošetřovatelská škola v Hradci Králové byla znárodněna a sestry byly posílány do státních nemocnic (Plzeň, Klatovy, Praha, Sušice, Havlíčkův Brod, Humpolec, Kolín, Benešov, Hradec Králové aj.). Činnost řádových sester nebyla zpočátku novým režimem výrazněji omezována; státní úředníci si byli vědomi, že pro zdravotnictví představují levnou, ochotnou a dobře proškolenou pracovní sílu. Později se situace zhoršila, sestry byly odvolávány z nemocnic a převáděny do domovů důchodců, léčeben dlouhodobě nemocných, ústavů pro mentálně postižené ap. V roce 1953 byly sestry přesunuty do Broumovského kláštera, který od roku 1950 sloužil jako internační tábor pro řeholníky a řeholnice různých řádů. Část sester odešla do Charitního domova v klášteru Osek u Duchcova.
V období postupující normalizace, v roce 1971, bylo kongregaci nařízeno opustit Broumov a vyhledat si nové působiště na českém území. Tehdejší generální představená kongregace Dagmar Kösslová přijala nabídku českobudějovického biskupa Josefa Hloucha přestěhovat sestry na Lomec nedaleko Vodňan a vybudovat zde na církevních pozemcích klášter.
Po pádu komunismu byl Kongregaci Šedých sester vrácen zdevastovaný klášter v Bartolomějské ulici a v roce 1995 i poničený kostel sv. Bartoloměje. Po obnově byl kostel 18. dubna 1998 znovu vysvěcen kardinálem Miloslavem Vlkem.
Kongregace Šedých sester v současnosti spravuje dvě komunity: mateřinecký klášter v Lomci u Vodňan, kde je i noviciát a sídlo generální představené, a klášter v Praze v Bartolomějské ulici.

Sestry Apoštolátu svatého Františka

Řeholní institut Sestry Apoštolátu sv. Františka vznikl ze společenství Třetího řádu sv. Františka. Apoštolská činnost a služba chudým se ujala zejména u pražských terciářů - bratři a sestry se zasvěcovali Bohu svatými sliby a v r. 1933 byly schváleny první Konstituce. Pomáhali chudým a potřebným, sestry ošetřovaly nemocné, vyučovaly děti náboženství, připravovaly děti i dospělé k přijetí svátostí a pořádali různé kurzy a exercicie.
V roce 1929 začalo 11 sester žít společně u kostela svatého Václava v Praze Dejvicích. Později vznikl noviciátní dům v Hrusicích a po přípravě na celoživotní zasvěcení Bohu byly sestry posílány do měst a míst, kde byla jejich služba žádána.
V současné době jsou v Čechách dvě komunity Sester Apoštolátu svatého Františka - v Praze Dejvicích a ve Staré Boleslavi.

Školské sestry svatého Františka

Františkánská řeholní kongregace Školských sester svatého Františka byla založena v Rakousku v roce 1843 z podnětu sester Amálie a Antonie Lamplových. Obě sestry působily jako učitelky a zároveň byly členkami Třetího řádu svatého Františka. Když Amálie předčasně zemřela, měla již skupinka dalších pět nadšených mladých učitelek, které společně vytvořily základ nového společenství. Vlastní založení bylo schváleno roku 1843 papežem Řehořem XVI.
V Českých zemích působí sestry od roku 1888. V současnosti mají komunity v Praze na Břevnově, v Hoješíně, Slatiňanech, Liberci a Brně.

Milosrdné sestry III. řádu svatého Františka

Počátky Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka spadají do roku 1844, kdy se tři sestry III. sekulárního františkánského řádu v Opavě rozhodly žít společným životem podle ideálu sv. Františka. Těchto sester se posléze ujal minorita, opavský kvardián, farář u sv. Ducha v Opavě a pozdější provinciál minoritského řádu P. Leopold Klose. Jeho péčí se ze skupinky zbožných terciářek stalo řeholní společenství v pravém slova smyslu a v roce 1859 bylo uznáno arcibiskupem Fridrichem Fürstenbergem kongregací diecézního práva.
První sestry vypomáhaly při úklidu a výzdobě kostelů spadajících do farnosti sv. Ducha, šily, vyučovaly ruční práce a vykonávaly domácí ošetřovatelskou činnost. Od roku 1856 pracovaly také jako ošetřovatelky v opavské a záhy i v olomoucké nemocnici. Brzy poté se sestry ujímají vedení arcibiskupského sirotčince v Olomouci – Nových Sadech a dívčí měšťanské školy landkraběnky Charlotty Fürstenbergové v Odrách. Následovaly: Osoblaha, Hradec, Tovačov, Rýmařov (škola). V roce 1876 byla zvolena první generální představená S. Gabriela Brettschneiderová. Tehdy žilo v kongregaci 101 sester a 4 novicky v 8 domech. V tomto období také postupně vykrystalizovaly dva hlavní okruhy činnosti – ošetřovatelská (v nemocnicích a domácnostech) a pedagogicko-výchovná (sirotčince, školy, dětské opatrovny a útulky).
Výrazný rozkvět kongregace nastal za generální představené M. Konstancie Lehsné (1890 – 1920). Během jejího působení vzrostl počet sester na 500 ve 32 domech – Opava (mateřinec, nemocnice, psychiatrie, chudobinec a sanatorium), Olomouc (Mariánská ul., Nová Ulice, Nové Sady, chudobinec), Odry, Osoblaha, Hradec, Tovačov, Rýmařov (nemocnice a škola), Bruntál, Svatý Kopeček, Stará Ves u Rýmařova, Hranice, Prostějov, Bílovec, Šternberk (nemocnice, chudobinec a sirotčinec), Vítkov, Fulnek, Slavkov, Litovel, Týn a Paseka.
V roce 1912 byl kongregaci udělen Sv. Stolcem pochvalný dekret, kterým se kongregace zařadila mezi instituty papežského práva a v témže roce byla agregačním dekretem připojena k Řádu bratří menších konventuálů.

Františkánské panny poustevnice

Řád františkánských panen poustevníků byl založen v Padově 10. srpna 1612 sestrou Graziosou Zechini (1586 - 1655) a své první sídlo našel v contrà Pontecorvo ve třech domech, které darovala bohatá vdova, jistá Lucia Noventa. V roce 1615 zde byla postavena první oratoř. V roce 1645 schválil řád papež Innocent X.