Vallombrosiáni

Vallombrosiánský řád je zvláště přísná odnož benediktinského řádu založená italským řeholníkem Janem Gualbertem. Gualbert prožil divoké mládí a poté se rozhodl vstoupit do benediktinského řádu. Připojil se ke kamaldulům, přísné benediktinské odnoži. Po čase i od nich odešel a se skupinou příznivců roku 1038 založil klášter poblíž Fiesole, v místě zvaném Vallombrosa. Zde mniši žili podle zvláště přísné interpretace Řehole svatého Benedikta a hospodařili v okolních lesích. Jan Gualbert se dále věnoval charitě, pomoci chudým a boji proti svatokupectví. Rovněž se podílel na potřebných reformách různých klášterů.
Vallombrosiánský řád byl schválen papežem Viktorem II. v roce 1055. Vallombrosainové dnes mají sedm klášterů (v období vrcholného rozkvětu jich bylo více než sto) a jsou součástí benediktinské konfederace Řádu svatého Benedikta.