|
Karolinská architektura je styl severoevropské předrománské architektury patřící do období karolínské renesance konce 8. a 9. století, kdy v západní evropské politice dominovala karolínská dynastie. Šlo o vědomý pokus napodobit římskou architekturu, vzorem byla i raně křesťanská a byzantská architektura.
Karolinská renesance vyvolala takový stavební boom, že mezi lety 768 a 855 bylo postaveno 27 nových katedrál, 417 klášterních budov a 100 královských rezidencí. Jen za vlády Karla Velikého bylo postaveno 16 katedrál, 232 klášterů a 65 paláců.
Papež chtěl s pomocí Karla Velikého reorganizovat a standardizovat katolickou církev. Biskup Chrodegang zavedl římské liturgické bohoslužby, což mělo za následek důležité změny v architektuře. Orientace kostelů byla definována tak, že oltář bude umístěn na východním konci, zatímco vchod bude na západním konci. Bazilika svatého Petra v Římě, kostel Božího hrobu v Jeruzalémě a raně křesťanské umění a architektura se staly hlavními vzory karolínských stavitelů.
Vrcholem karolínské architektury byl císařský palác a kaple v Cáchách.
Významné karolínské stavby:
- Lorsch Abbey, brána (cca 800)
- Benediktinský klášter Saint John , Müstair (asi 800)
- Palatinská kaple, Aachen (792-805)
- Oratoř v Germigny-des-Prés (806)
- Císařský palác, Ingelheim (dokončeno po roce 814)
- Opatství v Saint-Philbert-de-Grand-Lieu (815)
- Lobbes Abbey, Belgie (819-823)
- Sv. Michal, Fulda, rotunda a krypta (822)
- Einhardova bazilika, Steinbach (827)
- Kostel svatého Justina, Frankfurt-Höchst (830)
- Zámek Broich, Muelheim an der Ruhr (884)
- Abbey of Corvey (885)
- St. George, Oberzell na ostrově Reichenau (888)
|