| Index → České památky → Románské památky → Mimopražské → Třebíč |
Okres: Třebíč
Třebíčský benediktinský klášter založili roku 1101 Litold Znojemský a Oldřich Brněnský. Stalo se tak v místě, kde se pravděpodobně stýkaly hranice údělů moravského a znojemského; hranice měla vytvářet řeka Jihlava. Původní klášter z 12. století se nedochoval a ani není známo jeho přesné umístění. Začátkem 13. století započala výstavba klášterních budov na dnešním místě. Tou dobou vznikla trojkřídlá budova kláštera společně s kostelem vytvářející Rajský dvůr. Tato stavba je dnes dochována jen zdivem ve sklepích a v přízemí budov zámku, zejména v západním a východním traktu. Klášter byl ve 13. a 14. století střediskem vzdělanosti v kraji. Hospodářské postavení kláštera se zhoršovalo od konce 14. století, husitské války tento stav ještě prohloubily. Během nich táborité a sirotci klášter v letech 1421–1426 obsadili.
V polovině 15. století byl klášter dobudován do podoby mohutné pevnosti. Byl opevněn pásem hradeb, baštami a věžemi. Jedna věž stála na jihovýchodním nároží jihozápadního traktu, další hranolová věž byla postavena v severním vstupním traktu. Další věž, která byla původně vstupní, stála na východě. Věž má i západní křídlo severního vstupního traktu; tato věž je též pozdně gotická. Ve své vrcholné pevnostní podobě měl klášter opevněné předpolí v místě hospodářského dvora, opevněné předhradí se dotýkalo u podklášterského mostu řeky. Soustavu opevnění doplňovaly menší tvrze, z nichž jedna stála na západ od kláštera.
Klášter byl svědkem dobytí města Třebíče uherskými vojsky 14. května 1468 i útočištěm množství uprchlíků i obránců. Další týdny se v něm bránila část českého vojska pod vedením Viktorina, syna Jiřího z Poděbrad, a vojevůdce Václava Vlčka. Viktorinovi se z obležení podařilo uprchnout, ale klášter byl dobyt, silně poškozen a kostel vypálen. Klášter dal následně Matyáš Korvín pánům ze Šternberka jako náhradu za škody, kterou utrpěli v jeho službách. Klášter poté několikrát změnil majitele, ale zůstal již ve světských rukou. Poslední mniši ho opustili roku 1525. Klášter byl následně přestavěn na renesanční zámek.
Počátky baziliky svatého Prokopa sahají až do roku 1101. Předchůdkyní baziliky byla kaple svatého Benedikta, která vznikla v roce 1104 a byla vysvěcena pražským biskupem Heřmanem. O pět let později už měl klášter vlastní kostel. Ten vysvětil roku 1109 biskup Jan II. a jeho patrociniem bylo Nanebevzetí Panny Marie. V kryptě tohoto kostela byl roku 1112 pochován kníže Litold Znojemský a roku 1115 i Oldřich Brněnský, zakladatelé kláštera. Současná románsko-gotická stavba byla postavena v letech 1240-1280.
