Klášter Vlatadon je stavropegiální klášter ležící na vrcholku soluňského Horního města. Je to jediný klášter z byzantského období města, který funguje dodnes.
Byl založen v polovině 14. století pravděpodobně na místě staršího kostela. Podle místní tradice byl klášter postaven na místě, kde kázal nebo žil apoštol Pavel během svého pobytu ve městě. Za zakladatelku kláštera je považována císařovna Anna Paleologina, která se v Soluni usadila v roce 1351 a zůstala ve městě jako guvernérka až do konce svého života. Od roku 1387, kdy byla Soluň poprvé okupována Osmany, byl katholikon přeměněn na mešitu, jak je patrné z některých klášterních budov postavených v osmanském stylu. Po druhém dobytí města Osmany v roce 1430 mu bylo umožněno normálně dál fungovat jako křesťanský klášter a v tomto období se mu říkalo Tsausský klášter. Ve skutečnosti zažíval velkou prosperitu, protože mu byla udělena některá privilegia, která byla ratifikována Mohamedem II. v roce 1446. Podle tradice ze 16. století bylo toto privilegované zacházení důsledkem pomoci, kterou jeho mniši nabídli Turkům při dobytí města. V roce 1633 byl klášter Vlatadon připojen ke klášteru Iberon na hoře Athos.
Klášterní katholikon, který se dochoval, se radikálně liší od původně postaveného v první polovině 14. století. Z původní stavby zůstala pouze svatyně a několik dalších architektonických prvků. Jižní portikus chrámu a malý propylon západního vchodu byly postaveny až v roce 1907 v neoklasicistním stylu.
Dnes klášter patří Ekumenickému patriarchátu. Součástí kláštera je rovněž klenutá kaple ze 14. století s freskami z byzantské éry.
