Chrudim - kostel svatého Josefa

Kapucínský kostel svatého Josefa se začal stavět v létě roku 1662. Téhož roku v květnu byl v Římě generálem řádu Antoniem z Capri odsouhlasen záměr královéhradeckého biskupa Matouše Ferdinanda Sobka vystavět při kostele Boží hrob spolu se zastaveními upomínajícími na Kristovo utrpení.
Kapucíni často stavěli své kostely svépomocí s architekty z vlastních řad s typickou prostou fasádou a kruhovým oknem. V Chrudimi dozoroval nad stavbou a konečnou koncepcí konventu a kostela otec Paulus Palatinus. Součástí areálu kláštera byla i loretánská svatyně.
Kaple Božího hrobu byla postavena podle vzoru kaple Božího hrobu v Jeruzalémě. Stála v podzemních prostorách kostela pod loretánskou kaplí a neměla proto edikulu a jiné vnější znaky. S jeruzalémskou kaplí ji spojovaly vnitřní dispozice. Roku 1669 byla vedle Božího hrobu zřízena krypta.
Během první poloviny 20. století žili v chrudimském klášteře obvykle pouze dva bratři kněží a dva bratři laici. Po druhé světové válce se kapucíni rozhodli Chrudim opustit a požádali o zrušení kláštera, ke kterému došlo 10. května 1947. Dne 6. července 1949 odešli poslední příslušníci řádu, a chrudimská církevní komunita tak zcela zanikla. Celý objekt připadl státu, byl uzavřen a kostel svatého Josefa byl odsvěcen. Jednotlivé budovy byly zásadně přestavěny, kostel se stal skladištěm a postupně chátral. Sídlily zde například Pozemní stavby Pardubice, internát a později Početnická a organizační služba. V bývalých klášterních zahradách byly vystavěny nové užitkové budovy. V sedmdesátých letech 20. století se objevil návrh na zbourání kaple Božího hrobu i Loretánské kaple, protože stavby byly označeny za architektonicky málo kvalitní. Nakonec, v roce 1979 k vybourání vnitřního prostoru Loretánská kaple skutečně došlo a v roce 1985 byla vybourána i kaple Božího hrobu.
V roce 2011 se prostory bývalého kapucínského kláštera znovu otevřely veřejnosti jako Muzeum barokních soch.