| Index → Sakrální architektura → Česko → Plzeňský → Plzeň - město → Kostel Nanebevzetí Panny Marie |
Založení původně minoritského kláštera spadá do doby založení samotného města Plzně králem Václavem II., tedy brzy po roce 1295. Stavba kostela byla dokončena kolem 1350 a kláštera kolem roku 1380. Nejstarší dochovanou částí kostela jsou zdi pětiboce uzavřeného presbytáře a východní část trojlodí z doby kolem roku 1300, později bylo vybudováno trojlodí a mezilodní arkády. K zaklenutí presbytáře a trojlodí došlo po roce 1350.
Během husitských válek (r. 1419) byli minorité na popud husitského radikálního kněze Václava Korandy, působícího v Plzni, z kláštera vyhnáni. Po několika měsících se ovšem mohli vrátit zpět. Během obléhání Plzně husitským vojskem v letech 1433–34 vznikl požár, při němž byl klášter poškozen. Díky různým darům a odkazům klášteru byla umožněna postupná oprava trvající téměř padesát let. Roku 1460 převzali klášter z rozkazu papeže Pia II. františkáni.
Roku 1618 během obléhání Plzně vojskem českých stavů pod velením knížete Mansfelda byl klášter opět poškozen. Během 17. a 18. století byl klášter postupně opravován přestavován a rozšiřován. Ještě na konci 16. století přibyla věž kostela a roku 1611 byla přistavěna kaple Nejsvětější Trojice. Na konci 17. století vzniklo křídlo pro novice a při severní lodi kostela kaple svatého Antonína, jejichž autorem je italský barokní stavitel Jakub Auguston starší. Později v Plzni působil i jeho synovec Jakub Auguston mladší, který je autorem západního průčelí klášterního kostela (1722–24). V této době bylo zřejmě také mnišské společenství největší.
Během josefínských reforem ušla komunita zrušení, došlo však k redukci početního stavu, který pak neustále klesal.
Mnišská komunita byla zrušena v rámci Akce K v dubnu roku 1950. Za socialismu sloužily objekty nejdříve jako domov mládeže, později Západočeskému muzeu v Plzni. Po změně režimu v roce 1989 byl klášter vrácen římskokatolické církvi, která v roce 1994 zahájila postupnou obnovu zchátralého areálu.
