| Index → Sakrální architektura → Česko → Středočeský → Kolín → Klášterní Skalice |
Nejmladší cisterciácký klášter ve střední Evropě byl založen v roce 1357 a dokončen v roce 1400. Za Karla IV. patřil tento klášter po Zbraslavi a Vyšším Brodu k nejvýznamnějším stavbám cisterciáků v Čechách. K založení kláštera silnou měrou přispěl sám císař Karel IV., ale o vzniku rozhodl mindenský biskup Dětřich z Portic.
Klášter byl nazván At Graciam beatae Virginis a položení základního kamene se dne 13. října 1357 osobně zúčastnil císař Karel IV. a olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi, což poukazuje na jistě velkolepé a nám dnes neznámé plány s tímto klášterem. Význam skalické fundace potvrzuje i skutečnost, že Dětřich z Portic současně založil i klášterní hrad Šember a kromě císaře a tehdejšího pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic ji potvrdil i papež Inocenc IV. Prvních 12 řeholníků, vedených opatem Mikulášem, přišlo do Skalice ze sedleckého kláštera a jejich počet se měl postupně rozrůst na 50. Nadějný rozkvět kláštera, který církevní hodnostáři i panovníci obdařili mnoha privilegii, nenarušila ani příhoda z roku 1366, kdy tu byl přepaden a zardoušen opat Martin. Zvýšený stavební ruch přinesl na přelomu 14. a 15. století do Skalice opat Matěj, který pro klášter získal další velkou finanční podporu od krále Václava IV., což dokládá listina z 8. listopadu 1400. Díky ní se mohl především rozšířit konvent, aby se v něm mohlo usadit oněch padesát mnichů, pro jejichž uživení Václav IV. zvýšil královské nadání o tři sta kop grošů ročně. Neimpozantnější stavbou kláštera byl chrám Milostné Panny Marie, na jehož stavbě se účastnila huť Matyáše z Arrasu, uvolněná z budování chrámu sv. Víta na Pražském hradě po příchodu Petra Parléře.
Dne 18. dubna 1421 byl celý areál kláštera zničen husity a jeho majetek zapsal císař Zikmund městu Kouřim. Král Jiří z Poděbrad později zastavil zbořený klášter Janu z Vojslavic, ale až v roce 1481 nechal Vilém Zub z Landštejna klášter obnovit a opat Jan, dosazený opět ze Sedlce, přebral zpět proto tak podruhé ukončuje svou činnost v roce 1533; budovy i chrám byly tehdy ponechány svému osudu.
V roce 1690 byl klášter z iniciativy sedleckého opata Jindřicha Snopka podruhé obnoven. Původní klášterní budovy však byly již zcela zpustlé a proto byl vystavěn ze zbytků východního a křídla klausury prostý dvoukřídlý konvent, na který navázala barokní kaple Zvěstování Panny Marie, vzniklá při bývalém jižním rameni transpetu zaniklého chrámu, s největší pravděpodobností s využitím zdiva původní sakristie. Kaple byla sklenutá kříži do pásů a vyzdobená ornamentální malbou. Existence kláštera však opět neměla dlouhého trvání, za josefínských reforem byl klášter v roce 1783 definitivně zrušen. Nevyužívané budovy koupil v roce 1819 měšťan Jiří Dörfel, který konvent upravil na zámek, bývalá klášterní kaple se stala kaplí zámeckou a její průčelí bylo pseudogoticky upraveno. V roce 1840 byly odstraněny dosud stojící pozůstatky kláštera a v nadcházejících letech byl areál převážně hospodářsky využíván, zejména poté, co zdejší statek získal v roce 1872 kníže Jan z Lichtenštejna. V majetku Lichtenštejnů pak zůstal zámek až do pozemkové reformy v roce 1924, kdy byl přeměněn na zemědělské družstvo.
Klášterní kostel Panny Marie měl nebývale velkolepé rozměry – jednalo se o síňové pětilodí (výška střední lodi musela činit nejméně 30 metrů) s presbytářem a s příčnou lodí, dlouhou 40 metrů. Kostel byl projektován jako největší gotický kostel v Čechách. Z kostela se dodnes dochovalo pouze deset metrů vysoké torzo (původní výška byla až 30 metrů) mohutného, bohatě profilovaného gotického pilíře z červeného pískovce, prokazatelně dílo huti zemřelého Matyáše z Arrasu a fragmenty západní zdi příčné lodi s výběhy žebrové klenby chóru. Z konventu se v budově zámku dochovala vysoká gotická místnost s žebrovou klenbou (vedle barokní kaple – původně zřejmě armarium, neboli knihovna) a zazděné veliké gotické okno s výběhy žeber klenby na budově stodoly. Z barokního období se dochovala zpustlá kaple Zvěstování Panny Marie, vzniklá přestavbou bývalé sakristie.
Filiační řada: Citeaux 1098 → Morimond 1115 → Kamp 1123 → Volkenroda 1131 → Waldsassen 1133 → Sedlec 1144 → Klášterní Skalice 1357
