| Index → Sakrální architektura → Česko → Středočeský → Kolín → Skramníky |
Stavebníkem dnešního kostela, poprvé písemně doloženého jako farní v roce 1356, byl nejspíše Sázavský klášter, jemuž vesnice náležela již v období raného středověku. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že ve vsi existovala i starší svatyně, jejíž založení se dle místní tradice klade do roku 1056. Gotický kostel se skládal z krátkého polygonálního presbytáře a plochostropé lodi obdélného půdorysu, k jejíž severní stěně byla přistavěna sakristie, přecházející v horní části do bedněné konstrukce zvonice, zaniklé během rekonstrukce kostela na počátku 20. století. Loď byla přestavěna na počátku 16. století. V období po třicetileté válce se kostel stal střediskem duchovní správy pro velkou část Českobrodska, zejména v době působení faráře Jana Fridricha Ambrosia († 1707) a Floriána Josefa Mikulovského († 1746). V roce 1907 byla uskutečněna novogotická přestavba kostela do současné podoby podle návrhu architekta Gabriela z Prahy. Během přestavby byly bohužel nenávratně zničeny některé autentické detaily jako gotická vazba krovu nebo původní podoba západního průčelí lodi.
Fara je ve Skramníkách písemně doložena v polovině 14. století, kdy do roku 1356 zde působil farář Bartoloměj. Posledním katolickým farářem před husitskou reformací byl od roku 1414 kněz Hašek, který byl na jaře v roce 1421 údajně upálen v Českém Brodě. Nejspíše tedy již od poloviny 15. století sídlili při skramnickém kostele utrakvističtí kněží, kteří jsou však písemnými prameny doloženi až od roku 1528. Prvním katolickým farářem po vydání Obnoveného zřízení zemského je ve Skramníkách doložen až k roku 1653 Jan Křtitel Václav Janovský.
Stávající obytná budova fary byla postavena v letech 1718–19 pod vedením černokosteleckého zednického mistra Jakuba Tichého.
Socha svatého Jana Nepomuckého
