Mladá Boleslav - sbor Jednoty bratrské

Bratři přišli do Boleslavi koncem 15. století, v době, kdy panství náleželo Tovačovským z Cimburka. Ti poskytli církvi, pronásledované svorně katolíky i kališníky, bezpečné útočiště. Bratři dostali k užívání bývalý minoritský klášter, v jehož prostoru vytvořili náboženské a kulturní centrum, zvané Karmel.
V přízni, poskytované Jednotě, poskytovali i dědicové Tovačovských, Krajířové z Krajku. Ti se dokonce jako jedna z mála šlechtických rodin v Čechách stali i jejími členy. Boleslav se stala sídlem bratrských biskupů Jana Augusty a Jana Blahoslava, zdejší tiskárna produkovala zásadní teologické a filosofické spisy.
Vyjádřením rozmachu Jednoty se stala stavba nového sboru, pravděpodobně největšího v Čechách. Základní kámen byl položen roku 1544, stavbu celých 10 let podporoval Arnošt Krajíř z Krajku. Stavbu provedl původem italský architekt Matteo Borgorelli. Slavnostního vysvěcení sboru se roku 1554 zúčastnilo prý až 15 000 lidí z širokého okolí.
Po vymření boleslavské větve Krajířů se roku 1588 stal majitelem Boleslavi bigotní katolík Jiří z Lobkovic, který nechal sbor okamžitě uzavřít. Tento stav trval i přes střídání majitelů až do vydání Rudolfova majestátu roku 1609. Bratřím však sloužil jen do počátku 20. let 17. století, kdy po bitvě na Bílé hoře byla Jednota z Čech vypuzena.
Ze sboru se od roku 1624 stal katolický filiální kostel svatého Václava. Tomuto účelu sloužil do roku 1787, kdy byl dekretem Josefa II. zrušen a změněn na vojenské skladiště. Zdevastovanou budovu zakoupilo na naléhání Spolku krajského musea roku 1899 město. Pro musejní účely byl v letech 1905–08 rekonstruován podle projektu Antonína Wiehla. Počátkem 70. let 20. století proběhla další rozsáhlá oprava, po ní sbor slouží jako výstavní a koncertní síň.