Klášter Hájek

Klášter Hájek je františkánský klášter se zahradou a loretánskou kaplí, ležící osamoceně ve východní části katastru obce Červený Újezd, zhruba 17 km od západního okraje Prahy. Do kláštera vede poutní cesta z pražské Lorety, podél níž se v blízkosti Hájku zachovala řada výklenkových kaplí.
Název místa pochází od dodnes existujícího lesíka, který je skutečnou vzácností v okolní rovinaté zemědělské krajině. Lesík byl na tomto místě vysázen podle tradice roku 1589 na rozkaz rytíře Gottharda Floriána Žďárského ze Žďáru, majitele sousedního statku a zámku v Červeném Újezdě. Ohrazený lesík posléze sloužil po několik desetiletí rodině Žďárských a jejím hostům jako obora.
Základní kámen pro dnešní loretánskou kapli, jednu z nejstarších v Čechách, položil vnuk zakladateje lesíka, Florián Jetřich ze Žďáru roku 1623 jako výraz jeho snah o narození vytouženého dědice a jako poděkování za přízeň císaře a krále Ferdinanda II. a přežití dramatických válečných událostí po roce 1618.
Výstavba kaple trvala dva roky a 2. června 1625 kapli posvětil pražský kníže-arcibiskup Arnošt Vojtěch kardinál z Harrachu. Kaple se okamžitě stala populárním poutním místem a pomohla inspirovat vznik pražské Lorety. O několik let později však byla původní kaple stržena, roku 1630 byla velmi rychle nahrazena přesnější kopií podle italského vzoru, a opět byla vysvěcena za velkého zájmu kardinálem z Harrachu.
Po více než třicet let pečoval o poutní místo zde usazený poustevník. Roku 1659 prvorozený zakladatelův syn hrabě František Adam Eusebius ze Žďáru založil při kapli středně velký klášter františkánů. Areál kláštera navrhovali a stavbu řídili významní stavitelé a architekti doby raného baroka: Carlo Lurago a Giovanni Domenico Orsi.
Po roce 1720 byly podél poutní cesty z Prahy do Hájku vybudovány dvě desítky výklenkových kaplí, dodnes dílem zachovalých. Návštěvnost místa odhadovala ve stejné době arcibiskupská kancelář na 60 tisíc poutníků ročně.
Hájecký klášter fungoval až do roku 1950, kdy byl v rámci komunistické Akce K zrušen a do roku 1953 sloužil jako sběrný tábor pro církevní osoby.