| Index → Sakrální architektura → Česko → Ústecký → Chomutov → Chomutov → Kostel svaté Kateřiny |
Nejstarší chomutovský kostel pochází z druhé čtvrtiny 13. století. Byl zřejmě již součástí panského dvora Bedřicha z Chomutova. Z této nejstarší románsko-gotické stavební fáze se dochovala příčná loď a fragmenty klenebních náběhů bývalé hlavní lodi a západní čtvercové věže.
V roce 1252 Bedřich věnoval město řádu německých rytířů, který v následujících desetiletích přestavěl sídlo na řádovou komendu a původní menší obdélný presbytář kostela nahradil dnešním větším chórem s pětibokým závěrem.
Řád německých rytířů přišel o město po roce 1411. Komendu a kostel poničil požár v roce 1408 a husitské plenění města v roce 1421. Jejich přestavbu na reprezentativní zámecké sídlo dle vzoru Albrechtsburgu v Míšni zahájil ambiciózní politik Beneš z Veitmile v 80. letech 15. století. Z této stavební fáze pochází sklípková klenba a některé architektonické detaily v prvním patře bývalého zámku (dnes prostory Oblastního muzea v Chomutově). Začleněním do nového organismu zámku zanikla původní hlavní loď i západní věž kostela, který začal sloužit jako zámecká kaple.
Další úpravy kostela pocházejí z let 1571–1588, z období luteránsky orientovaných Lobkoviců, kteří si v chrámu vytvořili rodové pohřebiště. Na pohřebiště dnes upomínají fragmenty nástěnných maleb v presbytáři a příčné lodi a pozůstatky krypty u jižní zdi presbytáře.
Bohuslav Jáchym se chomutovského panství zřekl v roce 1588 ve prospěch silně prokatolicky zaměřeného Jiřího Popela z Lobkovic, který svěřil správu kostela jezuitům. Již v roce 1598 však zámek i kostel vyhořely a celý komplex byl do roku 1627 přestavěn na radnici.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl kostel odsvěcen, v roce 1790 ve veřejné dražbě prodán radnímu Klingerovi pro potřeby města a vnitřní vybavení bylo postupně rozprodáno, zničeno nebo odvezeno. Kostel začal být využíván jako skladiště, sýpka i vozovna a postupně chátral. Na opravu se pomýšlelo od konce 19. století, došlo k ní však až v roce 1937, kdy byly zajištěny jen nejvíce ohrožené části, celkové rekonstrukce se kostel dočkal až na konci 20. století.
