Klášter Nová Říše

Klášter Nová Říše byl původně založen jako ženský, pro sestry premonstrátky roku 1211 Markvartem z Hrádku a jeho ženou Vojslavou. Rozvoj kláštera byl přerušen během husitských válek, kdy byl klášter s kostelem dvakrát zpustošen a vypálen. Řeholnice, které včas neuprchly, byly pochytány a vhozeny do místního rybníka, kde utonuly. Komunita sester se do Nové Říše v následujících letech vrátila, ale roku 1597 vymřela. Probošti, kteří spravovali ženský klášter, ovšem udrželi majetek pro řád a 16. května 1641 do kláštera přišli premonstráti z opatství v Zábrdovicích. Dne 27. prosince 1733 bylo proboštství povýšeno na samostatné opatství.
Za druhé světové války, v podvečer 29. května 1942 byl klášter přepaden gestapem. Mniši byli odvezeni k výslechům do Kounicových kolejí v Brně. Novicové byli po nějaké době propuštěni, ostatní řeholníci byli odesláni do koncentračního tábora v Osvětimi, kde jich řada zahynula.
Po roce 1945 se přeživší premonstráti vrátili do Nové Říše. V klášteře začal fungovat společný noviciát pro premonstráty českých klášterů. Po převzatí moci komunisty, byly v roce 1950 v klášteře údajně nalezeny ukryté zbraně a opat Machalka byl zatčen. Poté byl označen za vedoucího skupiny řeholníků, kteří se údajně dopouštěli velezrádné činnosti ve prospěch Vatikánu, a v prvním vykonstruovaném procesu s představiteli řádů odsouzen na 25 let vězení. Klášter byl uzavřen a řeholníci se sem mohli vrátit až po roce 1989.
V roce 1991 se premonstráti opět ujali kláštera a obstarávají duchovní správu v Nové Říši a okolních farnostech Dlouhá Brtnice, Rozseč, Stará Říše a Krasonice.
Klášterní kostel svatého Petra a Pavla je jednolodní barokní obdélnou stavba se dvěma bočními kaplemi a dvěma hranolovými věžemi s uskočeným presbytářem a pravoúhlým závěrem postavená v letech 1677 - 1687.