Aquileia - bazilika Santa Maria Assunta

Patriarchální bazilika v Aquilei hrála v raném středověku zásadní roli při evangelizaci velké části střední Evropy. Nejstarší části stavby pocházejí ze 4. století, současná bazilika byla postavena ve 12. století a renovována ve 13. století. Bazilika je spolu s blízkým archeologickým nalezištěm zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
Původní baziliku založil v Aquliei biskup Theodore ve stejném roce, kdy byl schválen edikt milánský, tedy v roce 313 n. l. Byla postavena v blízkosti starobylého říčního přístavu Natissa na základech již existujících římských staveb. V 2. polovině 4. století byl kostel opakovaně zvětšován, byla postavena současná fasáda a v areálu přibylo několik budov včetně současného baptistéria. Prosperita Aquileie byla náhle přerušena v roce 452, kdy Hunové pod vedením Attily zpustošili město. Velkou rekonstrukci započal teprve v 9. století patriarcha Massenzio s finanční podporou Karla Velikého. Další velké škody způsobilo zemětřesení v roce 988, což vedlo patriarchu Popponeho k přestavbě baziliky pod vlivem karolínské a ottonské architektury. V této době byla rovněž postavena 70 metrů vysoká zvonice. Bazilika měří na délku 65 metrů, na šířku 30 metrů a na výšku 23 metrů. Jde o klasickou trojlodní stavbu, kterou protíná transept o délce 43 metrů a šířce 9,5 metrů. Po dalším zemětřesení v roce 1348 byla horní část baziliky obnovena v gotickém stylu. Poslední velký zásah do stavby se datuje do 15. století, kdy benátští tesaři vyrobili velkolepý dřevěný strop, který zde lze vidět dodnes.

Zvonice

Pod presbytářem baziliky byla na počátku 9. století vybudována krypta, aby zde bylo možné uložit ostatky místních svatých. Celá krypta, včetně sloupů, je vyzdobena freskami s příběhy ze života Ježíše a Marie (boční stěny a lunety), postavami svatých (klenuté stropy) a postavami ze života svatého Marka a svaté Ermacory (klenby).