Padova - bazilika svatého Antonína

Bazilika svatého Antonína, místními zvaná zkráceně Il Santo („Svatý“) je nejvýznamnějším chrámem v severoitalské Padově a jeden z největších chrámů v Itálii vůbec.
Svatý Antonín byl proslulý portugalský světec a kazatel ochránce chudých i všech, kteří stále něco ztrácejí. Narodil se v Lisabonu roku 1195, působil v mnoha místech Evropy a v severní Africe; zemřel v Arcelle poblíže Padovy v roce 1231 a již následujícího roku byl svatořečen.
Bazilika sv. Antonína byla vybudována patrně v letech 1232-1307 a zcela dokončena až roku 1475. Po požáru roku 1749 byla obnovena a prošla ještě několika opravami. Cihlová stavba na půdorysu kříže je 110 m dlouhá a 55 m široká.
Chrám nese znaky přechodu mezi románským a gotickým slohem, především je však nápadný množstvím byzantských prvků (křížový půdorys, kupole), podobně jako bazilika svatého Marka v Benátkách. Celé stavbě vévodí 7 kupolí, navýšených v roce 1424, a dvě štíhlé zvonice, podobné minaretům. Zatímco fasáda je poměrně strohá, se sochami hlavních františkánských světců a s freskou Andrea Mantegni (1452), interiér baziliky je bohatě vyzdoben. Z bohatého zařízení vyniká hlavní oltář s Donatellovými sochami, jen zlomek původního sochařova záměru. Kromě bronzových soch Ukřižování a Panny Marie s anděly jsou zde i jeho reliéfy ze života světce, mramorový reliéf Kladení do hrobu a téměř 4 m vysoký bronzový svícen od Riccia (1507-1516). Sám světec je pohřben pod oltářem honosné kaple po levé straně vyzdobené renesančními reliéfy.
Ke kostelu přiléhá budova františkánského kláštera se čtyřmi rajskými dvory z 15. století, z nichž tři jsou volně přístupné a slouží poutníkům. Ke kostelu přiléhá také kaple sv. Jiří s renesančními freskami a Scuola del Santo, vyzdobená freskami od Tiziana a jeho žáků.