Řím - bazilika svatého Pavla za hradbami

Bazilika svatého Pavla za hradbami je jednou ze čtyř římských papežských (dříve patriarchálních) velkých bazilik. Byla postavena ve 4. století nad pravděpodobným hrobem apoštola Pavla, vně městských hradeb. Původní stavba, svého času větší než bazilika sv. Petra, se dochovala až do roku 1823, kdy lehla popelem. Vzápětí byla bazilika postavena znovu, se snahou držet se původní podoby. Uvnitř se na stěnách lodi nacházejí medailony všech (oficiálně uznaných) papežů od sv. Petra až po současnost.
Baziliku založil podle Liber Pontificalis římský císař Konstantin I. nad místem, kde byl asi dva kilometry od hradeb města při cestě do Ostie pohřben sv. Pavel. Už po apoštolově popravě postavili jeho stoupenci nad hrobem takzvanou cella memoriae, kterou chovali křesťané ve velké úctě. Malý konstantinovský kostelík byl vysvěcen 18. listopadu 324 a rozšířen za Valentiniána I.
Císařové Valentinianus II. a Theodosius I. jej zbořili a postavili velkou baziliku, jejímž architektem byl Cyriades. Stavbu zahájil roku 386 Theodosius I. Podle nápisu na triumfálním oblouku byla vysvěcena roku 390 Sirciem, a dokončena roku 395 za císaře Honoria. V 5. století byla větší než stará bazilika svatého Petra. Jelikož byla také zasvěcena svatým Taurinovi a Herculanovi, mučedníkům z Ostie, říkalo se jí v 5. století basilica trium Dominorum ("bazilika tří pánů").
Vinou nedbalosti dělníka, který opravoval olověnou střechu, vypukl 15. července 1823 požár, který baziliku téměř zcela zničil. Jako jediná mezi římskými kostely si po 1425 let uchovávala svůj původní charakter. Nová bazilika zachovala původní strukturu jedné hlavní a čtyř bočních lodí. Je dlouhá 131,66 metrů, 65 metrů široká a 29,7 metru vysoká. Tím se co do velikosti řadí na druhé místo v Římě.