Jeruzalém – mešita al-Aksá

Mešita al-Aksá neboli „nejvzdálenější mešita“ má dva významy. Jednak je takto označována mešita na jižním konci chrámové hory v Jeruzalémě, v jiném pojetí je mešitou al-Aksá myšlena celá chrámová hora.
Mešita je spojována s Isrá a Mi'rádž, cestou, o níž muslimové věří, že ji vykonal prorok Mohamed kolem roku 621 na okřídleném oři Buráqovi, kterého mu přinesl archanděl Gabriel. O této cestě vypráví súra z Koránu, nazvaná „Noční cesta“. Podle veršů z Koránu podnikl Mohamed cestu během jediné noci a to z „Posvátné mešity“ (kterou Sunna a pozdější vykladači identifikovali jako mešitu v Mekce) do „nejvzdálenější mešity“ (al-Masdžid al-Aqsa) (která byla později ztotožněna s Jeruzalémem). Ze skály vystoupal Mohamed do nebe doprovázený Gabrielem, kde před návratem na zem přijal přikázání včetně pěti denních modliteb. Pak se vrátil zpět do Mekky, kde kázal věřícímu lidu.
Jeruzalém se dostal pod kontrolu muslimů v roce 638. Chalífa Umar tehdy požádal patriarchu, aby mu ukázal místo, kterému Umar říkal Masdžid Dáwúd (Davidova mešita). Jednalo se o místo, které vybral David, aby na něm Šalamoun postavil Chrám. Patriarcha ho údajně nejprve vzal do Chrámu Božího hrobu, ale Umar se tam odmítl modlit. Patriarcha ho tedy vzal na Chrámovou horu, kde bylo v té době smetiště. Umar pohlédl nejdříve nalevo, pak vpravo a pravil: „Alláh je Veliký, já přísahám při Jediném, který drží mou duši ve svých rukou, že toto je Davidova mešita, kterou nám popsal Jeho prorok po své Noční cestě.“
Někdy v letech 687 – 691 nechal chalífa Abdulmalik postavit Skalní dóm. O několik let později, na konci 7. století začal se stavbou další mešity, jižně od Dómu, a nazval ji „Al-masdžid Al-Aksá“ – „nejvzdálenější mešita“. Současná podoba samotné mešity al-Aksá je výsledkem mnoha různých přestaveb a renovací konaných povětšinou v duchu původní Abdulmalikovi stavby. Hlavní fáze výstavby proběhla během chalífátu Abdulmalikova syna Al-Valída I. (709-715). Budova byla poničena několika zemětřeseními a byla mnohokrát zrekonstruovaná.
Poté, co byl Jeruzalém roku 1099 dobyt při První křižácké výpravě, byla mešita al-Aksá využívána jako královský palác. Křižáci věřili, že byla vystavěna na místě, kde původně stál Šalamounův chrám a označili ji za Templum Salomonis (Šalamounův chrám). Kolem roku 1119 král Jeruzaléma Balduin II. přenechal prostory v jednom křídle nové skupině rytířů, kteří převzali své jméno (Templáři) právě odtud. Templáři využívali budovy jako velitelství až do té doby, než Saladin znovu převzal město v roce 1187.