Drážďany - Frauenkirche

Již v 11. století se na místě dnešního chrámu nacházel nevelký dřevěný kostelík zasvěcený Panně Marii, podle všeho nejstarší křesťanská svatyně v regionu. Sloužil jako misijní centrum, jež mělo za úkol christianizaci Lužických Srbů, obývajících okolní území. Již ve 12. století byl nahrazen kamennou románskou stavbou; její základy byly zjištěny archeologickým výzkumem. Další přestavba v gotickém stylu následovala ve 14. století a o sto let později byl kostel přebudován ve stylu pozdněgotickém.
V době reformace se stal součástí luteránské farnosti a od roku 1539 sloužil více než 20 let pouze k vypravování pohřbů, mše se v něm začaly sloužit znovu až v roce 1559. Na počátku 18. století počet věřících stále rychleji rostl a další rozšíření stávající budovy nebylo již možné.
Roku 1722 rozhodla drážďanská městská rada o stržení starého kostela a o stavbě nového svatostánku. Projektem pověřila městského architekta George Bähra (1666-1738), jednoho z největších mistrů německého baroka. Práce na projektu trvaly čtyři roky. Frauenkirche byla od počátku vybudován jako luteránský kostel.
Stavba o celkové výšce 91,23 m, šířce 41,96 m a délce 50,02 m byla vybudována ze saského pískovce. Nejobdivuhodnější je na ní bezpochyby neobvyklá kupole kostela zvaná die Steinerne Glocke neboli kamenný zvon. Váží kolem 12 000 tun, začíná ve výši kolem 40 m, vnitřní průměr má 26,15 m dole a nahoře 10 m; zakončena je lucernou, jež je nasazena ve výšce 62 m nad povrchem náměstí Neumarkt. Je to triumf techniky a inženýrství své doby, srovnatelný snad jen s Michelangelovou kupolí baziliky svatého Petra v Římě. Kupole o váze 12 000 tun se vypíná do výše bez jakýchkoliv vnitřních podpěr. Přes veškeré negativní předpovědi zůstala kupole po celou dobu stabilní, i když během sedmileté války v roce 1760 zasáhlo kostel více než sto dělových koulí pruské armády.
Kostel byl kompletně zničen jako důsledek náletu na Drážďany v noci z 13. na 14. února roku 1945. Stavba samotná sice přímo zasažena nebyla, pískovec ale neustál vysoké teploty okolo 1 200 °C , které byly způsobeny rozsáhlým požárem, jenž tehdy postihl celé centrum města. 15. února ráno se kupole kostela zhroutila.
Hromada trosek a kamenů byla ponechána v centru města na dalších 45 let jako připomínka 2. světové války. Krátce po jejím skončení se nicméně začalo s jejich číslováním a konzervováním. Vzpomínky a pieta místa zabránila komunistickým úřadům v odstranění trosek a vytvoření parkoviště. Roku 1966 se stala ruina oficiálním památníkem proti válce.
Nakonec byl však kostel v letech 1994 - 2005 zrekonstruován, resp. znovu postaven. Samotná rekonstrukce, nejkomplikovanější v dějinách světové architektury, trvala 12 let. Započala v roce 1994 tříděním, evidencí a restaurováním 22 tisíc kubíků sutin. Každý kámen dostal pětimístné identifikační číslo a byl ze všech šesti, později z úsporných důvodů ze čtyř stran ofotografován; kameny byly následně identifikovány a označeny pro znovupoužití ve stavbě. Originální stavební plány z 18. století se však nezachovaly. Informace o původní stavbě byly čerpány ze starých obrazů a fotografií a z dokumentace opravy kostela realizované ve 20. letech 20. století.