| Index → Sakrální architektura → Německo → Sasko-Anhaltsko → Magdeburg → Wallonerkirche |
Wallonerkirche, známý také jako kostel svatého Augustina, využívá v současné době jak evangelicko-luteránská církev, tak evangelická reformovaná církev. Od roku 2004 využívá prostor kostela také Evangelická studentská obec. Kostel je spolu s katedrálou, svatým Šebestiánwm a svatým Petrem jedním z mála kostelů v historickém centru Magdeburgu, které jsou dodnes využívány pro církevní účely.
V roce 1285 nebo krátce předtím byl na tomto místě založen klášter augustiniánských poustevníků. Klášteru zpočátku sloužila pro bohoslužby kaple svatého Martina. Až v roce 1366 byl dokončen nynější halový kostel. Kostel zpočátku neměl věž, protože řádové předpisy zakazovaly stavbu západní věže, která je u jiných kostelů běžná.
Od 1. září 1395 do 31. srpna 1396 se konal tzv. jubilejní odpustový rok, schválený papežem Bonifácem IX. Magdeburg byl jedním z tzv. míst milosrdenství pro okruh okolních 50 mil. Proto do města přišla řada poutníků, aby v klášteře svatého Augustina přijali úplný odpustek. Výsledné značné příjmy kláštera byly kolem roku 1400 použity na stavbu malé osmiboké věže, korunované osmi korouhvičkami. Na západní straně kostela byla postavena nová předsíň.
V roce 1516 navštívil klášter Martin Luther. Při další návštěvě města v roce 1524 se ubytoval v jedné z cel kláštera. Jeho kázání vedla k zavedení reformace v Magdeburku 17. července 1524. Téhož roku poslední převor předal klášterní areál městu Magdeburg a klášter byl rozpuštěn. Klášterní budovy nyní slouží různým světským účelům: sídlila zde střední škola, nemocnice pro chudé, přádelna, městská knihovna a slévárna děl a zvonů.
Když byl Magdeburg 10. května 1631 z velké části zničen císařskými vojsky pod vedením Tillyho, byl klášterní komplex poškozen jen poměrně málo. Kostel sice při požáru přišel o střechu, ale kostelní klenba a zbytek interiéru kostela zůstaly nepoškozeny. Kostel byl proto od 1. neděle adventní 1632 opět využíván k bohoslužbám. Potřebné opravné práce na kostele však nebyly pro nedostatek peněz provedeny. Pronikající vlhkost a poškození mrazem vedlo v roce 1639 k částečnému zřícení klenby. Pro jeho zchátralost muselo být užívání kostela přerušeno. Na příkaz kurfiřta Fridricha III. byly ruiny v roce 1690 předány valonským protestantským náboženským uprchlíkům. Restaurování bylo dokončeno 2. prosince 1694. Kostel byl nyní používán Valonskou reformovanou komunitou a od té doby se mu říká Wallonerkirche.
