Wroclaw - kostel Božího těla

Johanité přišli do Slezska ve 12. století a obdrželi pozemky poblíž Vratislavi, jižně od města. První zmínka o kostele Božího těla pochází z roku 1320, k roku 1351 existuje zmínka o jonaitském špitálním kostele.
Současná gotická stavba z červených cihel pochází z 1. poloviny 15. století. Kostel se nacházel u městských hradeb, na jedné z hlavních bašt městského opevnění u Świdnické brány, a byl proto strategicky významným objektem (některé dnes již neexistující věže kostela sloužily přímo k obranným účelům). V následujících desetiletích byl několikrát přestavován; v roce 1700 byl jeho interiér upraven barokně.
V letech 1758 až 1763 (během sedmileté války) byl kostel používán jako sklad obilí. Během napoleonských válek byl dvakrát výrazně poškozen. Rekonstrukce v roce 1810 stála téměř šest tisíc tolarů, ale od roku 1813 začala budova znovu sloužit armádě jako úkryt pro válečné zajatce a jako nemocnice.
V letech 1875 až 1920 sloužil kostel starokatolíkům. V roce 1921 získal statut katolického farního chrámu. Během obléhání Vratislavi počátkem roku 1945 byl kostel opět ze 75% zničen. Německý farář opustil chrám až v roce 1946 s posledními vysídlenými farníky.